Toto slovo se velice často používáno jako chyták do nejrůznějších pravopisných cvičení, a to především kvůli záludnosti ve psaní shodě přísudku s podmětem. Námi nabízená podstatná jména sice vypadají podobně, ale liší se v zásadní skutečnosti — v životnosti.
V případě slov cizího původu je vhodné si ověřit nejnovější podobu, která je stanovena jako platná a pravopisně správná.
Námi nabízená dvojice se vás snaží zmást. Zde musíme rozlišit dva různé významy slov. Použít můžeme obě varianty, ovšem každou v jiném případě. Platí zde poučky, které uplatňujeme běžně pro psaní předpon s-/z-.
Slova se souhláskovou skupinou –mně- / -mě- nás mohou pěkně potrápit a patří mezi problematické.
U této dvojice se budeme při psaní rozhodovat podle významů a základů slov. Napsat totiž můžeme obě varianty, každou ale použijeme v jiném případě.
Tato dvojice nás může velice snadno zmást, proto si společně správný pravopis objasníme. Rozhodující zde bude kategorie životnosti u podstatných jmen. Ukazatel totiž může vystupovat jako životné a neživotné podstatné jméno, rozdíl je patrný především v množném čísle.
V tomto případě se budeme řídit běžnými pravidly pro psaní souhláskových skupin, zde konkrétně zdvojeného nn či jednoho n.
