U této námi nabízené dvojice je třeba rozlišit dva významově odlišné základy slov. Výraz rytmus pochází z řečtiny a označuje pravidelné střídání nějakých fází (v hudbě), případně střídání hlásek / přízvuků v rámci jazykovědných disciplín.
V případě podstatného jména, které označuje mořského živočicha, se nelze řídit známými pravidly ohledně psaní ú/ů. Obecně platí, že na začátku slova píšeme zpravidla „ú“ (úpal, úžeh, úplavice, úroda, úmorný apod.) a uprostřed slova píšeme naopak „ů“ (půvab, působení, růžový, půlení apod.).
V tomto případě je objasnění poněkud obtížné. Tomuto slovu jsme se již věnovali ohledně správného psaní s/z (sympozium × symposium). Podobné vysvětlení náleží k problematice délky samohlásky v základu slova.
U této námi nabízené dvojice je třeba zohlednit otázku slovotvorby, tedy blíže se podívat na to, jak slovo vlastně vzniklo.
Toto podstatné jméno není zcela běžné a je spjato s církevní tematikou. Označuje vyšívanou pokrývku hlavy, která je charakteristická pro církevní hodnostáře katolické církve. Původně se jednalo o čelenku, jež ve starověkém Řecku zdobila některé bohyně, případně bohy.
V tomto případě je asi nejdůležitějším faktorem při rozhodování o správném pravopise to, co vlastně chcete sdělit. Tento specifický tvar bývá někdy pojmenováván jako tzv. zpodstatnělé přídavné jméno. Jedná se o podstatné jméno (označuje osobu, zvíře, věc apod.), které je ovšem netradičně skloňováno podle vzoru přídavného jména (tzv. adjektivní skloňování).
Tato dvojice v sobě neskrývá žádný chyták, který by nám měl činit větší potíže, ale pro jistotu zde uvedeme správný pravopis.
