Časté chyby

V tomto případě se nejrůznější jazykové příručky rozcházejí a to především vlivem jazykového vývoje. Toto přídavné jméno používáme pro pojmenování něčeho, co je soudržné, pevné, hutné, případně bezesporné.

A tímto pojmem se rozhodně setkáte nejen při studiu jazyka jako takového. Jedná se o termín užívaný napříč různými vědními disciplínami, např. oblast filosofie, lingvistiky, ale i lékařství.

Tento výraz se do českého jazyka dostal z řečtiny. Obsahuje řeckou předponu syn-, která nese význam „spolu“. Můžeme ji vidět i v dalších slovech s podobným významem, např.: synekie (soužití dvou druhů živočichů v jednom příbytku), syndrom (společný výskyt několika příznaků), synergie (spolupráce) apod. Stejný význam má předpona i v našem případě.

V případě podstatného jména, které označuje spojení/sloučení (firem, buněk apod.), se nelze řídit známými pravidly ohledně psaní ú/ů.

Následující podstatné jméno svým významem spadá do oblasti finančnictví případně práva. Jedná se o termín, který pojmenovává pravidelnou roční splátku nějakého dluhu. Někdy se také používá nespisovný český výraz „ročina“. Právě odsud je odvozen i pravopis slova.

S tímto výrazem se můžeme setkat ve škole v hodinách českého jazyka, jedná se totiž o termín z oblasti jazykovědy. Jedná se o podstatné jméno, které označuje slovo významově podřazené k jinému slovu nadřazenému (např.: klobása - uzenina, petrklíč - rostlina, přívlastek - větný člen apod.).

Při zdůvodnění tohoto podstatného jména se musíme podívat na původ slova. Původně se jedná o složený výraz se slov „vzít něco před sebe“. To se samozřejmě i váže s užitím slova v dnešním jazyce.