Časté chyby

Čeština má pro psaní ú/ů poměrně jasná a jednoduchá pravidla, která se dají aplikovat plošně na většinu případů. Na začátku slova píšeme „ú“ (úkol, úspory, úbytek), uprostřed slova zpravidla napíšeme „ů“ (působit, půda, schůzka).

Následující slovo bezpochyby pochází z angličtiny. Jedná se o spojení dvou anglických slov, která kopírují význam (foot- noha, ball-míč).

Psaní předpon s-/z- se řídí ustálenými zákonitostmi. Existují pravidla pro psaní předpony z-, např.: tvoření sloves dokonavých ze sloves nedokonavých (zmoknout, zrušit…), tvoření sloves ve významu „stát se nějakým“ od podstatných a přídavných jmen (ztotožnit, zpochybnit…).

Problematika velkých písmen se opakovaně dostává na přední příčky v žebříčkách chybovosti v českém pravopise. Obecně je možné definovat několik zásad, které nám mohou pomoci při rozhodovaní o psaní velkého nebo malého počátečního písmene.

Psaní předpon s-/z- činí často potíže nejednomu z nás. Obecně platí několik zásad, které je možné aplikovat na většinu případů. Příponu s- napíšeme v případě, že se jedná o směřování shora dolů (shýbnout se), směřování z povrchu pryč (smést), zmenšení objemu (scvrknout se) nebo zánik (shořet).

Pro psaní předpon s-/z- platí obecně známá pravidla, která bezpochyby není od věci si občas připomenout. Předponu z- píšeme v případě tvoření sloves ve významu „stát se nějakým“ od podstatných a přídavných jmen (ztotožnit, zpochybnit…).

Opět se setkáváme s problematikou vyjmenovaných slov, která není vždy tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá.