Pravopisně správně je pouze námi nabízená první varianta. Toto slovo je problematické hned ze dvou důvodů. Pisatelé mají tendence psát ve slově tvrdé y na konci, což je špatně. Dále je také chybou psát slovo s dvěma písmeny n.
Slova cizího původu nám mohou činit při zápisu velkou potíž, příkladem toho je i podstatné jméno renomé, které píšeme pravopisně správně pouze dlouze.
Správná podoba tohoto nepříliš známého slova je trudnomyslnost, protože je odvozena od trudný (těžký, chmurný, melancholický, zádumčivý).
Ještě do roku 1993 platilo pravidlo, které udávalo, že přejatá slova s koncovkou -on mají vždy dlouhou samohlásku. V takových slovech jako: balkón, citrón, bujón, stadión, rajón, faraón atd. byly jediné pravopisně správné varianty. Po nové kodifikaci, právě v roce 1993, došlo k zásadní změně zápisu těchto slov; nyní je můžeme psát jak s dlouhou samohláskou, tak i s krátkou. Nemění to nijak jejich význam.
Existují přídavná jména, která se pojí výhradně s některými podstatnými jmény. Takovým příkladem je beztřídní. Spojujeme ho většinou se slovem společnost.
Dnes se podíváme na slovo, se kterým se můžete potkat v řadě vědních oborů. Je patrné, že v posledních letech do českého jazyka stále častěji pronikají cizí termíny.
Slovo je pojem z lingvistiky. Dostalo se k nám z latinského cōnnōtāre, což v překladu znamená spoluoznačovat.
