Časté chyby

Píšeme správně kompilace, nebo kompylace? Souvisí nějak tento výraz se slovem komplikace?

Pravopis přejatých slov může být někdy oříšek, víte, která z nabízených variant je pravopisně správně?

Některé pravopisné chyby se opakují tak často, že jaksi „zlidověly“. A protože málokdo ví, co je správně, toleruje se vše. O číslovkách to platí dvojnásob.

V zásadě je třeba řídit se pravidlem, že číslovky psané numericky (číslem), se v psané podobě neskloňují. Skloňují se až v ústním projevu, při čtení, proto rozhodně vynechejme všechna -ti. Tedy žádné od 18-ti ani 18ti ani 18 ti let, správně je pouze od 18 let (čteme: od osmnácti let).

Pozor! Pokud za číslovkou následuje přídavné jméno, píšeme je bez mezery, ale ve spojení s podstatným jménem je mezera: 18letý, ale od 18 let. Proto je při čtení velký rozdíl mezi zápisem 18m (osmnáctimetrový – přídavné jméno) a 18 m (osmnáct metrů - podstatné jméno).

Příklady:
Zákaz vstupu osobám mladším 18 let.
Teprve 18letý tenista byl sice rychlý, ale chyběly mu zkušenosti 30letého soupeře.
10° pivo výrobce skladuje při teplotě 5 °. (Čteme: Desetistupňové pivo výrobce skladuje při teplotě pět stupňů.)

Ve vyjmenovaných slovech ho nenajdeme, přesto je v psaném projevu jediná a správná možnost s tvrdým y, tedy klystýr.

Mezi vyjmenovaná slova se v minulosti syrup dostal nejspíš nedopatřením, protože byl mylně spojován s dnes již zastaralým slovem syrý (sychravý, vlhký). Po té, co byl uznán arabský původ tohoto slova, které se do Evropy dostalo přes latinské sirupus a které u nás zcela zdomácnělo, byl v roce 1957 syrup z vyjmenovaných slov odstraněn. Dnešní norma tak uznává pouze variantu s měkkým i, tedy sirup.

Každý z nás dokáže s jistotou vyjmenovat řadu slov, která jsou součástí některého z mnoha krajových dialektů. Možná je i sami používáte a bavíte se tím, že vám přátelé z jiného koutu republiky tak úplně nerozumí. Nicméně v oficiálním projevu musíme na rodné nářečí a hovorová slova zapomenout. Pokud pocházíte z Moravy, nejspíš vás kapuca nijak zvlášť nepohorší, ale zapamatujme si, že spisovný je pouze výraz kapuce.

Také v češtině platí pro řadu slov odlišná výslovnost oproti pravopisu. V tomto případě je správná výslovnost s dlouhým í, v písemném projevu je ale přípustná pouze varianta minus. Stejně tak píšeme i odvozené přídavné jméno minusový.

Podle významu se může jednat o jeden ze dvou slovních druhů:
Minus jako příslovce, tedy slovo neohebné (neskloňujeme)
Matematický či fyzikální výraz označující odčítání nebo zápornou hodnotu.
Při teplotě minus 10 stupňů lyžovat nebudeme.
Rozdíl v ceně byl minus 30 korun.
Ve spojení plus minus označujícím přibližnou hodnotu
Vydělá si plus minus dvacet tisíc korun měsíčně.
Tenkrát mi bylo plus minus stejně jako dnes tobě.
Minus jako podstatné jméno rodu mužského neživotného
Minus jako podstatné jméno r. muž. než. znamená vadu nebo nedostatek, skloňování podle vzoru hrad.
Arogantní chování je jeho velkým minusem.
Když sečteme všechny plusy a minusy, vychází to jako výhodná koupě.