Pravidla větných rozborů

My Češi se o slovosled příliš nezajímáme, jelikož ho máme již zažitý, ale občas se na něj může někdo zeptat i ve škole. Proto jsme pro vás připravili tento článek.

Citoslovce (latinsky interjekce) jsou v pořadí posledním, desátým slovním druhem. Citoslovce jsou slova poměrně zábavná a nenajde se v nich nic zákeřného, co by nás mohlo zaskočit. Velice často se jedná o jednoslabičná slova. Citoslovce zpravidla vyjadřují:

Devátým slovním druhem jsou částice (partikule), které spadají pod neohebné slovní druhy. Částice uvozují samostatné věty a mohou naznačit i jejich druh (přání, přání, zvolání, rozkaz). Dále mohou vyjadřovat postoj mluvčího k obsahu jeho výpovědi. Částice nejsou větnými členy.

Spojky (latinsky konjukce) patří mezi neohebné slovní druhy. Spojují jednotlivé větné členy a věty. Spojky se dělí na souřadící (převážně spojují souřadné větné členy nebo souřadné věty) a podřadící ořipojují větu vedlejší k větě hlavní). Je důležité znát, že spojky nejsou větnými členy.

Předložky (latinsky prepozice) jsou neohebný slovní druh a vyjadřují podobně jako příslovce vztah či okolnosti (místo, čas způsbo a další), ale svůj význam ukazují až ve spojení s podstatnými jmény (na kole), zájmeny (s ní), číslovkami (ve dvou) a málokdy s přídavnými jmény.

Příslovce (latinsky adverbia) jsou v pořadí šestý slovní druh. Na příslovcích není nic složitého ani náročného, a proto není třeba se jich vůbec bát. Pojďme se podívat, jak je poznáme, co vyjadřují a jak se chovají.

Sloveso (latinsky verbum) je slovo, které vyjadřuje děj (plavat, běhat, klopýtat), stav (stát, sedět) nebo změnu stavu (zvednout se, posadit se).