Někdy se stává, že nám z nějakého důvodu nestačí větný člen. Může se stát, že situaci chceme popsat detailněji. Nebo nedokážeme sdělení vyjádřit pouze slovem či spojením slov. Anebo zkrátka potřebujeme nahnat více slov při psaní slohu.
V češtině máme hned několik druhů vedlejších vět, z nichž každý je jedinečný a svým vlastním způsobem v různých situacích užitečný. Jednotlivě si proto všechny do jednoho zasluhují svůj okamžik slávy, a toho se v tomto článku dočká vedlejší věta předmětná.
V následujícím článku se podrobněji podíváme na jeden z několika druhů vedlejších vět – tedy vět používáných pro vyjádření nějakého větného členu z věty hlavní. V tomto případě půjde o vedlejší větu přísudkovou, jež by, jak napovídá její název, měla zastávat přísudek.
V článku o vedlejších větách jsme si řekli, co to vedlejší věty jsou a jak je rozeznáme od těch hlavních. Taky jsme si ale řekli, že to nekončí tím, že odlišíme větu řídící od závislé. Vedlejší věty se totiž dále dělí na druhy a i ty bychom měli dokázat určit. V tomto článku si trochu přiblížíme jeden z nich, konkrétně vedlejší větu podmětnou.
Doplněk patří mezi rozvíjející větné členy a jako jediný větný člen se váže na podstatné jméno i na sloveso. Mezi studenty neoblíbený, avšak jeho výskyt ve větách je spíše ojedinělý.
Předmět je další z větných členů, který je potřeba znát. Jedná se o rozvíjející větný člen (rozvíjí jeden ze základních větných členů, tedy podmět nebo přísudek).
Přísudek je řazen mezi základní větné členy a s podmětem tvoří tzv. základní skladební dvojici. Jeho znalost je důležitá i pro správné určení pravopisu ve shodě přísudku s podmětem. V tomto příspěvku se na přísudek podíváme detailněji.
