pouze pro přihlášené?
Jsou chvíle, kdy nám samotné příslovce, jakkoli úžasný a skvělý slovní druh to je, k životu nestačí. Když chceme přehánět nebo co nejpřesněji vyjádřit své pocity, musíme prostě použít vedlejší větu. A protože nejčastějí přeháníme ohledně množství, saháme často po vedlejší větě příslovečné měrové, která přebírá hlavní roli v tomto článku.
Mezi druhy vedlejších vět máme i takovou pomyslnou podskupinu vedlejších vět příslovečných. Těch máme osm a dělíme je podle toho, které příslovečné určení ta určitá závislá věta v souvětí zastupuje. V tomto článku se zaměříme na jednu z nich a bude to vedlejší věta příslovečná časová.
Určování vět může být poměrně zdlouhavý proces. To, že rozeznáte větu jednoduchou od souvětí, je jen začátek. Druhým krokem, v případě věty složené, je rozlišení věty hlavní a vedlejší. Tím to ale pořád nekončí!
Někdy se stává, že nám z nějakého důvodu nestačí větný člen. Může se stát, že situaci chceme popsat detailněji. Nebo nedokážeme sdělení vyjádřit pouze slovem či spojením slov. Anebo zkrátka potřebujeme nahnat více slov při psaní slohu.
V češtině máme hned několik druhů vedlejších vět, z nichž každý je jedinečný a svým vlastním způsobem v různých situacích užitečný. Jednotlivě si proto všechny do jednoho zasluhují svůj okamžik slávy, a toho se v tomto článku dočká vedlejší věta předmětná.
V následujícím článku se podrobněji podíváme na jeden z několika druhů vedlejších vět – tedy vět používáných pro vyjádření nějakého větného členu z věty hlavní. V tomto případě půjde o vedlejší větu přísudkovou, jež by, jak napovídá její název, měla zastávat přísudek.
V článku o vedlejších větách jsme si řekli, co to vedlejší věty jsou a jak je rozeznáme od těch hlavních. Taky jsme si ale řekli, že to nekončí tím, že odlišíme větu řídící od závislé. Vedlejší věty se totiž dále dělí na druhy a i ty bychom měli dokázat určit. V tomto článku si trochu přiblížíme jeden z nich, konkrétně vedlejší větu podmětnou.
