Větné rozbory

V tomto cvičení se zaměříme na určování vedlejších vět, což je neoblíbená látka základních a středních škol. V 10 úlohách bude vaším úkolem určit správně druh vedlejší věty (vyznačená tučně v souvětí).

Proces určování druhů vedlejších vět se sice může někdy zdát zdlouhavým, rozhodně se ale nejedná o nic těžkého, pokud víme, co sledovat a jak se ptát. V následujícím článku se podíváme na to, jak poznáme jednu z vedlejších vět příslovečných, v tomto případě vedlejší větu příslovečnou místní.

V tomto článku se blíže podíváme na jeden z druhů vedlejších vět, které se dají především díky tomu, jak se na ně ptáme, nejsnáze poznat. Jedná se o závislou větu z podskupiny vět příslovečných, přesněji o vedlejší větu příslovečnou způsobovou.

Kdo nedokáže určit vedlejší věty, jako by nežil. V zájmu zachování co největšího počtu obyvatel si proto v následujícím článku charakterizujeme jeden z druhů vedlejších vět, tentokrát vedlejší větu příslovečnou přípustkovou.

V tomto článku se podíváme na závislou větu, pomocí níž můžeme svému komunikačnímu partnerovi ušetřit otázku začínající na příslovci proč. To lze provést za pomoci vedlejší věty příčinné, my se teď ale zaměříme na druhou možnou variantu, a to na vedlejší větu příslovečnou účelovou.

Chceme-li se vyvarovat těch někdy až vyloženě otravných otázek začínajících na zájmenné příslovce proč, je dobré nedat protivníkovi k dotazu prostor a rovnou použít souvětí obsahující závislou větu vyjadřující příčinu, případně se můžeme vytasit i s větou účelovou. V tomto článku se zaměříme na první druh z této dvojice, tedy na vedlejší větu příslovečnou příčinnou.

Jako mají smlouvy ty malé nenápadné dodatky pod čarou, existuje i mezi vedlejšími větami takový druh limitující větu hlavní.