Shoda přísudku s podmětem - diktáty

0% Splněno
40 cvičení v kategorii
pouze pro přihlášené?

Shoda přísudku s podmětem patří k obtížnějším disciplínám v pravopise. Přesto je velmi důležité znát tato pravidla. Právě proto se budeme podmětu a přísudku věnovat v této kategorii. Připravili jsme pro vás několik lehkých i obtížnějších cvičení, díky kterým si můžete tuto problematiku zopakovat. Jestliže si přece jenom nejste jisti pravidly, doporučujeme vám náš souhrnný přehled pravidel pro shodu.

Podmět a přísudek patří k základním větným členům ve dvojčlenné větě. Podmět (subjekt) je ten člen věty, který není na žádném jiném členu mluvnicky závislý. Přísudek (predikát) tvoří s podmětem základní skladební dvojici. Mluvnicky na něm závisí (shodují se).

PODMĚT = Zpravidla vyjadřuje původce nebo nositele děje, stavu nebo vlastnosti.
PŘÍSUDEK = Vyjadřuje to, co podmět dělá, co se s ním děje nebo jaký je.

Pravidlo o shodě podmětu s přísudkem v přítomném čase

V koncovce přísudku v přítomném čase vždy píšeme měkké -i-.

Kočka spí na pohovce. Had se plazí po zahradě.

Pravidlo o shodě podmětu s přísudkem v minulém čase

Podmět Koncovka Příklad
Mužský životný v mn. č. Měkká koncovka i Muži pracovali.
Mužský neživotný v mn. č. Tvrdá koncovka y Stroje pracovaly.
Ženský v mn. č. Tvrdá koncovka y Ženy pracovaly.
Střední v mn. č. Pozor! v koncovce není i/y, ale a Zvířata pracovala.

Pokud si nebudete jisti, platí jednoduchá pomůcka – před podmět ve větě si vždy zkuste dosadit ukazovací zájmeno – ti, ty, ta

(TI) vojáci POCHODOVALI, (TY) růže ROSTLY, (TA) kuřata zobala

Ale dejte si pozor:

  • (TI) koně běželi, ale (TY) dřevěné koně STÁLY v koutě (je třeba dát pozor na to, zda je koncovka podmětu ve tvaru životném, nebo neživotném)
  • (TY) dny, ale stejně tak i (TY) dni PLYNULY, ale (TI) dnové PLYNULI (jedná se o zastaralý tvar – životná koncovka)
  • (TY) ukazatele nám UKAZOVALY cestu, ale (TI) ukazatelé nám UKAZOVALI cestu

DĚTI, OČI, UŠI

v jednotném čísle jsou tato slova rodu středního, ale v čísle množném jsou rodu ženského – píšeme proto vždy tvrdé -y-.

Děti celý den pobíhaly po zahradě.
Oči se mu zaplavovaly slzami.
Celou noc ho bolely uši.