Podmět a přísudek patří k základním větným členům ve dvojčlenné větě. Podmět (subjekt) je ten člen věty, který není na žádném jiném členu mluvnicky závislý. Přísudek (predikát) tvoří s podmětem základní skladební dvojici. Mluvnicky na něm závisí (shodují se).
PODMĚT = Zpravidla vyjadřuje původce nebo nositele děje, stavu nebo vlastnosti.
PŘÍSUDEK = Vyjadřuje to, co podmět dělá, co se s ním děje nebo jaký je.
Pravidlo o shodě podmětu s přísudkem v přítomném čase
V koncovce přísudku v přítomném čase vždy píšeme měkké -i-.
Kočka spí na pohovce. Had se plazí po zahradě.
Pravidlo o shodě podmětu s přísudkem v minulém čase
| Podmět | Koncovka | Příklad |
| Mužský životný v mn. č. | Měkká koncovka i | Muži pracovali. |
| Mužský neživotný v mn. č. | Tvrdá koncovka y | Stroje pracovaly. |
| Ženský v mn. č. | Tvrdá koncovka y | Ženy pracovaly. |
| Střední v mn. č. | Pozor! v koncovce není i/y, ale a | Zvířata pracovala. |
Pokud si nebudete jisti, platí jednoduchá pomůcka – před podmět ve větě si vždy zkuste dosadit ukazovací zájmeno – ti, ty, ta
(TI) vojáci POCHODOVALI, (TY) růže ROSTLY, (TA) kuřata zobala
Ale dejte si pozor:
- (TI) koně běželi, ale (TY) dřevěné koně STÁLY v koutě (je třeba dát pozor na to, zda je koncovka podmětu ve tvaru životném, nebo neživotném)
- (TY) dny, ale stejně tak i (TY) dni PLYNULY, ale (TI) dnové PLYNULI (jedná se o zastaralý tvar – životná koncovka)
- (TY) ukazatele nám UKAZOVALY cestu, ale (TI) ukazatelé nám UKAZOVALI cestu
DĚTI, OČI, UŠI
v jednotném čísle jsou tato slova rodu středního, ale v čísle množném jsou rodu ženského – píšeme proto vždy tvrdé -y-.
Děti celý den pobíhaly po zahradě.
Oči se mu zaplavovaly slzami.
Celou noc ho bolely uši.