Jiří Kolář
O autorovi
Jiří Kolář se narodil 24. ledna v Protivíně. Vyučil se truhlářem a určitou dobu nemohl sehnat práci. Nějaký čas nakonec střídal různé dělnické profese. V letech 1945–1949 pracoval jako nakladatelský redaktor v Družstvu Dílo. Následně se věnoval svobodnému povolání jako výtvarník a spisovatel.
V roce 1952 byl při jedné z domovních prohlídek u spisovatele Václava Černého nalezen strojopisný text Prométheova játra. Jako jeho autor byl identifikován právě Jiří Kolář. Nato byl Kolář zatčen, devět měsíců vězněn
a nakonec propuštěn.
V roce 1979 Kolář vycestoval do Berlína díky stipendiu německé akademické výměnné služby, avšak po roce tam mu československé úřady znemožnily legalizovat prodloužení pobytu. Od roku 1980 pobýval v Paříži, státní občanství získal o čtyři roky později. Když se přehoupl rok 1989, střídavě pobýval v Paříži a v Praze. V roce 1997 přesídlil do Čech, kde se zdržoval až do své smrti.
Mezi léty 1942–1948 byl členem literární a výtvarné Skupiny 42, od roku 1964 také členem výtvarné skupiny Křižovatka. Přelom 50. a 60. let pro Koláře znamenal přechod především k jeho výtvarné části tvorby, kolážím. Od roku 1962 pravidelně vystavoval, jeho tvorba se uchytila v západní Evropě a v USA.
Jiří Kolář udržoval styky s celou řadou umělců, s nimiž se scházel v kavárně Slavia u tzv. Kolářova stolu. V jeho tvorbě je patrné zaměření na obyčejného člověka se všemi jeho starostmi a pocity, jež s sebou přináší. Významnou roli zaujímá také tvar básní. K nim častokrát vytvářel své koláže. V období 50. let Kolářovu tvorbu znali především blízcí přátelé, protože sám Kolář oficiálně publikovat nesměl a knihy mu vycházely pouze za hranicemi tehdejší Československé republiky. Co se Kolářových básní týče, jedná se zejména o jakési přerývané útržky
a fragmenty, než aby nabídly obraz jako celek. Skutečnost je v nich zachycena jakoby v pohybu a ve stavu svého zrodu. Kolář taktéž využívá oslavného rázu všednosti, nebojí se zobrazit i odpudivé stránky života, je pro něj typická syrovost, díky níž vyjadřuje ryzí fakta a neměnnou danost života. Zobrazuje brutalitu tehdejší doby
a mnohdy využívá také řeč ulice.
Jiřího Koláře řadíme mezi představitele české poezie 2. poloviny 20. století, konkrétně do období 50. a 60. let.
V té době se literární vývoj znovu ocitl pod tlakem politických událostí, kdy byla tvorba rozdělována na to, co je zakázáno, nebo naopak povoleno. Tento stav se bohužel dokonce prohloubil a literatura se rozštěpila na oficiální (domácí, veřejná a povolená), samizdatovou (domácí, neoficiální, šířená pomocí strojopisných kopií) a na literaturu exilovou, která vycházela v zahraničí.
Díla
Ostatní
- Roky ve dnech
Poezie
- Limb a jiné básně
- Ódy a variace
- Dny v roce
- Vršovický Ezop
- Básně ticha
- Očitý svědek
- Prométheova játra
Citáty
„… ptá-li se na člověka, musí se ptát na tajemství.“
„Čím tupější nůž, tím horší rána, čím tupější člověk, tím nebezpečnější zvíře.“
„Jsme přinuceni mlčet a na druhé straně jsme nebezpeční svým mlčením; jako kdyby cítili, co se s námi děje, že nám není třeba mluvit, abychom řekli své.“
Zdroje
- Kolektiv autorů. Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-179-5.
- Kolektiv autorů. Odmaturuj z literatury 1. Brno: Didaktis, 2004. ISBN 80-7358-016-0
- SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura: ucelená, přehledná, osvědčená příprava k maturitě i na VŠ. [Havlíčkův Brod: Fragment, 2007]. V kostce (Fragment). ISBN 978-80-253-0468-6.
- GALÍK, J. Panorama české literatury: (literární dějiny od počátků do současnosti). Olomouc: Rubico, 1994. ISBN 80-85839-04-0.
- Wikipedie
- Databáze knih