Ivan Klíma
O autorovi
Ivan Klíma, svým rodným jménem Ivan Kauders, se narodil v Praze 14. září 1931 do pražské židovské rodiny. Otec Vilém pracoval jako elektroinženýr v Kolbenových závodech, matka byla sekretářka a ovládala pět jazyků.
Přestože se otec svou rodinu snažil uchránit před válečným zlem, jaké představovaly koncentrační tábory, nepovedlo se mu to. Byť si v Liverpoolu sehnal pracovní místo v jedné z továren, včetně víz pro
celou rodinu, vízum pro jeho matku mělo zpoždění, a tak čekal,
až se vyřídí. Tím jim však mezi prsty proklouzla jedinečná příležitost opustit vlast v době, kdy to ještě šlo.
Listopad 1941 s sebou přinesl povolání k transportu do Terezína. Ivan byl umístěn se svou matkou v drážďanských kasárnách, otec, který byl v čele skupiny elektrikářů, bydlel zvlášť. Otcovy znalosti a pracovní pozice rodině časem nejen umožnila sestěhování, ale taktéž ji uchránila před přesuny do vyhlazovacích táborů. Jako zázrakem přežili všichni – otec, matka, bratr, babička i malý Ivan.
V letech 1952–1956 studoval Ivan Klíma na FF UK český jazyk a literární vědy. Po svém absolutoriu pracoval jako redaktor týdeníku Květy, nakladatelství Československý spisovatel, Literárních novin, Literárních listů a Listů,
a to pokaždé až do doby jejich zákazu.
V letech 1969–1970 hostoval v USA coby profesor na Michiganské univerzitě v Ann Arbor, kam ho pozvali na premiéru jeho hry Zámek. Když se vrátil zpět do tehdejší Československé republiky, žil ve svobodném
povolání a nějakou dobu se živil také jako dělník.
Byť nakrátko vstoupil do KSČ, netrvalo dlouho a rozešel se s nimi v názorech. V roce 1967 byl z KSČ definitivně vyloučen a jeho tvorba byla zakázána. Od té doby až do sametové revoluce vydával pouze v samizdatu.
Své povídky, divadelní hry a eseje publikoval v časopisech Květen, Orientace, Divadlo, Plamen, Host do domu ad. V 80. letech pak také v samizdatovém Obsahu, v samizdatových Lidových novinách a ve Svědectví, které bylo zaměřeno na exilovou literaturu.
Jeho dílo je rozsáhlé a žánrově pestré. Vliv na jeho tvorbu měl nejen jeho vlastní životní příběh
(např. pobyt v terezínském ghettu), ale také Karel Čapek či Franz Kafka.
Samizdat
Snahou samizdatu (samizdat → sám si vydat, rusky самиздат – samoizdělatelstvo) bylo rozšířit neoficiální literaturu mezi lidi a pokusit se postavit ji téměř na stejnou úroveň, jakou měla literatura oficiální. Ve svých počátcích se šířila jen jako pár strojopisných exemplářů. Jednalo se o způsob, jak obejít cenzuru. Všichni čtenáři byli pobízeni k tomu, aby text nějakým způsobem v rámci svých možností rozmnožili (přepis ručně či na psacím stroji přes průklepový papír) a následně pak poslali dále. Vycházely tak ilegální noviny, časopisy i knihy.
Rozkvět samizdatu započal v 70. letech 20. století se vznikem Charty 77. Hnutí Charty 77 se chtělo osvobodit od vládnoucí moci, jeho smyslem byla touha po nalezení vyšších hodnot a odmítlo se nechat spoutat prospěchářstvím a strachem z moci režimu.
Díla
Próza
- Bezvadný den
- Mezi třemi hranicemi
- Karel Čapek
- Hodina ticha
- Milenci na jednu noc
- Návštěva u nesmrtelné tetky
- Klára a dva páni
- Loď jménem Naděje
- Ženich pro Marcelu
- Milenci na jeden den
- Soudce z milosti
- Milostné léto
- Má veselá jitra
- Už se blíží meče
- Moje první lásky
- Láska a smetí
- Moje zlatá řemesla
- Čekání na tmu, čekání na světlo
- Poslední stupeň důvěrnosti
- Jak daleko je slunce
- Ani svatí, ani andělé
- Jak přežít blahobyt
- Velký věk chce mít též velké mordy
- Premiér a anděl
- Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory
- Moje šílené století
- Moje šílené století II.
- Jak se nestát vrahem
Dramata
- Zámek
- Mistr
- Cukrárna Miriam
- Porota
- Ženich pro Marcelu
- Pokoj pro dva
- Hromobití
- Amerika
Citáty
„Čekat znamená těšit se. Dokud se máš na koho těšit, život má smysl.“
„Prázdno v duši se nedá zaplnit ani všemi věcmi světa.“