Divan × dyvan

Pravidla českého pravopisu říkají, že po tvrdých souhláskách píšeme vždy ypsilon. Toto pravidlo ale nemůžeme aplikovat na každé slovo, zejména ne na ta cizího původu. Příkladem toho může být i slovo divan. Slovo se k nám dostalo z orientálního prostředí (z arabštiny, eventuálně z perštiny).

Pravopisně správně je pouze námi nabízená první varianta s měkkým i – divan. Výkladové slovníky se sice shodují na tom, že ve slově píšeme vždy měkké i, co ale není tak jasné, je výslovnost. Podle Akademického slovníku cizích slov a Slovníku spisovné češtiny můžeme vyslovovat [dyvan i divan]. Slovník spisovného jazyka českého však připouští pouze variantu [dyvan].

A co to ten divan vlastně je?

Zjednodušeně můžeme říct, že se jedná o pohovku, která může mít i opěradlo. Synonymními výrazy potom mohou být fotel, lenoška, sofa nebo čalouněný kus nábytku určený k sezení nebo ležení.

Podstatné jméno divan je rodu mužského neživotného, skloňujeme jej podle vzoru hrad. Pozor si dejte na 6. pád jednotného čísla, můžeme říct o divaně i divanu.

Příklady:

Psycholožka tam ležela na divanu a četla si v bibli.
To ty, když se tak podívám, přijdeš a lehneš na divan.
Uprostřed scény ležel koberec, na kterém stál divan a stůl se židlí.
V tomto paláci byly polštáře a divany nahrazeny evropskými pohovkami.