Nejsnazší × nejsnašší
Tvar nejsnazší, v této dvojice ten správný, je třetí stupeň od přídavného jména snadný. Druhým stupněm je pak podoba snazší (lze i snadnější).
Zde dochází k přeměně ze souhlásky „d“ (snadný) na souhlásku „z“ (snazší). Tato alternace je velmi běžná a ke změně (d-z) dochází v mnoha dalších slovech, například dohodit – dohazovat, ohrada – ohrazen atd.
Proto tedy základ -snaz-, k němu je následně připojena běžná přípona pro tvoření druhého stupně přídavných jmen -ší (podobně ve slovech hladší, nižší, sušší, užší atp.). Připojením předpony nej- dojde k vytvoření třetího stupně.
Příklady:
Nejsnazší bude, když tam všichni pojedeme autem.
Poslední test z českého jazyka nebyl úplně nejsnazší.