Obscénost × obscénnost

Jedná se o pojem, který je známý především z psychologie. Jedná se o označení pro něco neslušného, nemravného, oplzlého.

Pravopisně správně je pouze námi nabízená druhá varianta – obscénnost. Podstatné jméno obscénnost si můžeme splést se slovem obsese, které nemá stejný význam, obsese je označení pro vtíravé myšlenky.

Slovo se k nám dostalo z latinského obscēnus, obscaenus, což v překladu znamená kal, bahno.

Mějme na paměti, že ve slově obscénnost píšeme vždy dvě n. Ta se píšou i u přídavných jmen (a u výrazů od nich odvozených), u nichž výchozí podstatné jméno neexistuje nebo se neužívá, ale kořen je zakončen na -n, proto je námi nabízená první varianta pravopisně nesprávná. Podstatné jméno obscénnost je rodu ženského, skloňujeme jej podle vzoru kost.

Pro jistotu ještě jednou:

OBSCÉNNÍ/OBSCÉNNOST = neslušná věc
OBSESE = vtíravé myšlenky

Příklady:

Byl obviněn z hrubé obscénnosti a čekal ho zničující soudní proces.

Zkus se vyjádřit srozumitelně a bez obscénností.

Film se pro údajnou obscénnost dosud nesmí v Japonsku promítat v nesestříhané verzi.

Část herců si na něho stěžovala, že je během zkoušek nutil k obscénnostem a byl na ně hrubý.

Je to pornografie a obscénnost, křičeli kritici.

Autor/ka: Bc. Renáta Malá
Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky. Internetová jazyková příručka. [online]. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, ©2008–2020 [cit. 23. 5. 2020]. Dostupné na: , REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 2., nezměn. vyd. Voznice: Leda, 2012. 752 s. ISBN 978-80-7335-296-7.
Pošli tento příspěvek svému blízkému