Standardní × standartní

Tato dvojice tvarů činí potíže nejenom ve školním prostředí, ale je chybně užívána i např. v médiích. Přitom správný tvar není náročné si odvodit dle kontextu. Nemáte totiž moc možností (přesněji žádnou), jak byste mohli napsat obě varianty v podobě přídavného jména.

Jako přídavné jméno se vyskytuje pouze podoba standardní a je užívána ve smyslu obvyklý, označující běžnou úroveň věci, ustálenou formu něčeho (od slova standard).

Druhá nabízená varianta je pravopisně špatně, ale můžeme se setkat s podstatným jménem standarta, které pojmenovává prapor, vlajku obvykle čtvercového tvaru (např. prezidentská standarta).

Příklad:

Vybrali jsme si vůz ve standardní výbavě.

Je to standardní postup, který dodržujeme při každé operaci.

Standardní cestou to bude trvat měsíce – to potvrzení o stavbě dostanete až po letošních Vánocích!