Sója × soja

Sója luštinatá je luštěnina patřící do čeledi bobovitých rostlin, která se pyšní vysokým obsahem proteinů.

Neobsahuje lepek, a proto je také součástí bezlepkové diety. Sója nabízí možnost obrovského využití. Používá se nejen v potravinářském průmyslu, nebo jako krmení pro hospodářská zvířata, ale také jako surovina pro zpracovatelský průmysl.

Chcete-li okusit chuť sóji, můžete si vybrat. Najdete ji v tofu, tempehu, v různých omáčkách (sójové omáčky), v jogurtech, rostlinných mlécích (sójové), ale i v uzeninách.

Pravopis a etymologie

Slovo sója k nám bylo přejato z německého Soja. Soja vzešla z japonského šōyu, šoj, soj.

Pravidla českého pravopisu nám v tomto případě neponechávají volný výběr při rozhodování, zda napíšeme o/ó. Správný způsob psaní je pouze jeden, a to sója.

Skloňování

Sója je podstatné jméno rodu ženského, které skloňujeme podle vzoru žena.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. sója sóji, sóje
2. sóji, sóje sój, sójí
3. sóji, sóje sójám, sójím
4. sóju sóji, sóje
5. sójo sóji, sóje
6. sóji, sóje sójách, sójích
7. sójou sójami, sójemi

Příkladové věty

Mám raději sójový rohlík než grahamový.

Kup mi, prosím, sójovou mouku.

Mám rád naklíčenou sóju, která mezi zuby krásně křupe jako oříšky.

Ze semen sóji můžeme umlít mouku, ale také vylisovat olej.

Sója obsahuje až 35 % bílkovin.

Součástí této krmné směsi je spolu s kukuřicí a slunečnicovými semínky také sója.

Domovinou sóji je Asie.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4.
Pošli tento příspěvek svému blízkému