Poloostrov × polostrov

Pojmem poloostrov označujeme pevninský výběžek, který zasahuje do moře či jezera, a je ze tří stran (nebo alespoň ze své větší části, avšak ne úplně) obklopen vodou.

Pravopis a etymologie

Slovo poloostrov je složeninou dvou slov: polo- (půl) a ostrov. Z tohoto důvodu zachováváme psaní dvou o – poloostrov.

Slovo půl (půle, půlka, polovina, …) lze nalézt ve většině slovanských jazyků – staročeské pól, polské pół, ruské pol, chorvatské pôl, srbské , staroslověnské polъ. Praslovanské polъ má zřejmě původ v indoevropském (s)pelH- (štípat, oddělovat) a je v něm patrný příbuzenský vztah s latinským spolium coby označením pro odřezanou zvířecí kůži, albánským palë s významem strana, část, a staroindickým phálati ve smyslu puká na dva kusy.

Ostrov taktéž prochází skrz slovanskými jazyky – starší polské ostrów, ruské óstrov, srbské ȍstrvo, staroslověnské ostrovъ. Praslovanské ostrovъ je utvořeno z o(b)- a odvozeniny od indoevropského sreu- ve významu téci. Podobné je také ruské strujá (proud), litevské sravà (tok) a staroindické srávati (teče). Původní význam tedy byl něco, co je obtékáno. Kdysi se zřejmě jednalo zejména o říční ostrovy.

Skloňování

Poloostrov je podstatné jméno rodu mužského neživotného a skloňujeme jej podle vzoru hrad.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. poloostrov poloostrovy
2. poloostrova poloostrovů
3. poloostrovu poloostrovům
4. poloostrov poloostrovy
5. poloostrove poloostrovy
6. poloostrovu poloostrovech
7. poloostrovem poloostrovy

Příkladové věty

Apeninský poloostrov patří mezi největší poloostrovy v Evropě.

Na poloostrově si nemůžete nikdy připadat, že jste obklopeni ze všech stran mořskou vodou.

Na severu Evropy omývají rozbouřené vody čtyř moří obrovský Skandinávský poloostrov, na kterém se rozkládají státy Norsko, Švédsko a Finsko.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4.
Pošli tento příspěvek svému blízkému