Prosím tě × prosímtě

V tomto případě je pravopis slov celkem jednoznačný.

I přesto, že nás může svádět psát tvary dohromady, protože se s touto podobou často setkáváme a obě slova v tomto spojení téměř zlidověla, dle spisovného pravopisu to možné není. V žádném případě se nejedná o tzv. spřežku (tj. zpravidla dva výrazy, které se opakovaně vyskytovaly vedle sebe a postupem času došlo k jejich sloučení v jedno slovo).

Zde vystupuje sloveso prosit a zájmeno já v konkrétním pádu. Slova píšeme zvlášť, jako dvě samostatná slova, tedy vždy: prosím tě. Nejedná se o ustálení spojení a zájmeno vedle slovesa můžeme klidně zaměnit za jiné, např. prosím vás, prosím ji apod. Jiné je to u výrazů, které spřežkou jsou, např.: odnaproti, doleva, například, najisto apod.

Příklad:

Prosím tě, podej mi ten tác s kaviárem a uzeným lososem, mám na to velkou chuť!

Prosím tě, zavolej mi, až dorazíš domů.

Už jsem tě prosila několikrát, aby sis po sobě uklízela špinavé nádobí.