Hyenismus × hyjenysmus

Když se řekne hyenismus, obvykle se tím rozumí nějaká neúcta k mrtvým, zneuctívání po smrti; okrádání mrtvol; těžení z neštěstí jiných; bestialita, surovost vůbec. Slovo je odvozené od africké nebo asijské šelmy podobné psovi živící se převážně mršinami. V obou slovech píšeme po hlásce h vždy tvrdé y, uplatňujeme tak pravidlo, které nám říká, že po tvrdých souhláskách píšeme vždy tvrdé y.

K hyeně je poté připojena přípona -ismus. Takových slov, které mají takovou příponu, nalezneme v češtině mnoho, například: surrealismus, romantismus, komunismus, optimismus. Proto píšeme v tomto slově vždy měkké i.

Je tu ale ještě jeden menší problém, a to je ten, že se nám do výslovnosti vkrádá tzv. hiátová hláska j. Co to ten hiát ale je?

Hiátová hláska j

Hiátové hlásky vznikají v proudu řeči mezi vokály, méně často mezi konsonanty. Toto j se v minulosti objevovalo zejména ve středních Čechách. Typickým příkladem je třeba taková „olympijáda“. Aplikovat hiát ovšem můžeme i na náš hyenismus, tedy „hyjenismus“. Jedná se však o formu nespisovnou, proto ji v pravopisném projevu nikdy nepoužívejme.

Podstatné jméno hyenismus je rodu mužského neživotného, skloňujeme jej podle vzoru hrad.

Výkladové slovníky připouští i variantu hyenizmus.

Příklady:

Člověk může jen nevěřícně kroutit hlavou nad hyenismem některých jedinců, kterým je dovoleno volně se ve společnosti pohybovat.

Člověk, co prodává něco takového si zaslouží nejmíň doživotí, takový hyenismus se jen tak nevidí.