Rozbor uměleckých textů: Inverze

Inverze pochází z latinského in-versio, v překladu to znamená obrácení, převrácení dvou nebo více věcí (slov) oproti stavu obvyklému. Z hlediska klasické rétoriky znamená inverze změnu gramaticky obvyklého slovosledu. V českém jazyce se nesetkáváme s inverzí v hovorovém jazyce, ale v poezii, ve které změněný pořádek slov působí daleko vznešeněji a dramatičtěji.

Není inverze jako inverze

Nebuďte překvapeni, pokud se setkáte s tímto pojmem jinde než v básni. Inverze se totiž může objevovat v hudbě, matematice, genetice a mnoha dalších odvětvích. Známá je také inverze z předpovědi počasí. Společné všem těmto odvětvím, kde se s inverzí můžeme setkat, je to, že se jedná o obrácení / převrácení přirozeného procesu oproti tomu normálnímu.

Díky inverzi vzniká neobvyklý slovní pořádek. Pomáhá nám tak upozornit na text, „vysunout“ určité slovo, díky které vzniká rýmová pozice.

Příklady

Já u pramene jsem… (namísto Já jsem u pramene…)

Francois Villon, Balada

kde borový zaváněl háj (namísto kde zaváněl borový háj)

K. H. Mácha, Máj

mrtvé milenky cit (namísto cit mrtvé milenky)

K. H. Mácha, Máj

život bych dala pro něho

K. J. Erben, Kytice

V paměti mi zůstala tvář ta vrásčitá (namísto ta vrásčitá tvář)