Rozbor uměleckých textů: Anafora

V tomto článku si povíme o další básnické figuře, jejíž název je anafora.

Co je to anafora?

Pojem anafora pochází z řeckého překladu znovuuvedení, jejíž podstatou je opakování slova nebo skupiny slov na začátku verše. Objevuje se právě nejčastěji v poezii, ale může být předmětem i nějakého řečnického projevu, kde se mohou opakovat slova a slovní spojení v odstavcích nebo třeba i v kapitolách. Opakované slovo tak slouží jako opěrný pilíř, který nese i větný přízvuk. Díky anafoře v próze tak klademe větší důraz na sdělovanou skutečnost.

Anafora je opakem epifory, u níž je podstatou opakování slov na konci veršů.

Příklady

piják nezachytitelných odstínů
piják světel potopených do stínů
piják žen jichž poslouchají sny a hadi

František Halas: Noc a šeření

Noc soví s černým srdcem tmy,
noc rodící mě stále znova,
noc lamantína nespící,
noc kdy tichu straní slova.

František Halas: Noc a šeření

Již jedenáctá odbila,
a lampa ještě svítila,
a lampa ještě hořela,
co nad klekadlem visela.

K. J. Erben, Kytice

Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!

K. J. Erben, Kytice

Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.

V. Nezval, Manon Lescaut

Pro jistotu ještě jednou:
ANAFORA = Opakování týchž výrazů na začátku po sobě jdoucích veršů nebo vět.
EPIFORA = Opakování týchž výrazů na konci po sobě jdoucích veršů nebo vět.
EPANASTROFA = Opakování výrazů z konce jedné věty na začátku věty následující.