Rozbor uměleckých textů: Oxymóron

V tomto článku si povíme o další klasické básnické figuře. Tím pojmem je oxymóron.

Co je to oxymóron?

Oxymóron (protimluv, z řeckého oxys „ostrý“ + moros „tupý“) v lingvistice znamená spojování slov nebo slovních spojení (většinou podstatného jména s přívlastkem), do zdánlivě nelogických celků, tzn. že ve výsledku se význam těchto slov navzájem vylučuje.

V takovém případě vzniká zcela nový význam, v němž se výpovědi ve výsledku navzájem ruší.

Proč oxymóron využívat?

Jedním z důvodů, proč oxymóron využívat, a to ať už v básnickém textu nebo prozaickém, je spouštění různých rétorických efektů, přesněji řečeno upoutání čtenářovi pozornosti, zdůraznění dané problematiky, pokusit se vyslovit to, co není vyjádřeno slovně, popřípadě rozesmát. Důvodů, proč využívat oxymóron v uměleckém projevu je mnoho.

Oxymóron se objevuje v titulech známých literárních děl:

• Svítání na západě (Sb. Otokara Březiny)
• Živá mrtvola (Román L. N. Tolstého)
• Přivedla žebráka na mizinu (J. Neruda, Povídky malostranské)
• Zdravý nemocný (Molièrova divadelní hra)
• Veřejné tajemství (Básnická sb. Jaroslava Čejky)

Skutečným mistrem v užívání oxymóra byl Karel Hynek Mácha ve svém Máji:

„zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,

zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj,
to dětinský můj věk.“

Karel Hynek Mácha – Máj (upraveno)

Toto spojení významově protikladných slov si v běžných konverzacích někdy už neuvědomujeme, avšak stále ho využíváme:

• Káva bez kofeinu
• Vstupné je zdarma
• Dospělé děti
• Boj za mír
• Čistá špína
• Hlasitý šepot
• Hrdá pokora
• Sázka na jistotu
• Větší polovina

Opakem oxymóra v lingvistickém smyslu je tautologie, případně pleonasmus.

Pro jistotu ještě jednou:
OXYMÓRON = Spojování slov do nelogických celků.
PLEONASMUS = Využívání nadbytečných výrazů.