Rozbor uměleckých textů: Antiteze
Rozebíráte ve škole umělecký text? Narazili jste na výraz z teorie literatury a nevíte, o čem je řeč? V tomto článku si povíme o dalším termínu z klasické rétoriky, antitezi.
Co je antiteze? A jak ji poznáme?
Jak již sám název napovídá, jde se o něco záporného – opak teze, přesněji řečeno opak nějakého tvrzení. Tomuto pojmu říkáme antiteze. Antiteze se skládá z řeckého anti = proti a thesis = tvrzení. Jedná se o konstatování, tvrzení nebo pojem, který je v přímém rozporu nebo přímo přesným protikladem s tvrzením jiným.
Antiteze je trop (jazykový prostředek založený na přenesení významu). Jedná se o přirovnání, které se rozvíjí pomocí protikladu. Nezaměňujme však přirovnání s antitezí!
Antiteze se většinou skládá ze tří složek:
- Konstatování,
- popření obrazu,
- nová skutečnost.
Příklady:
- Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal. (K. H. Mácha, Máj)
- Mnoho mluvíte, málo děláte.
- Člověk míní, Bůh mění.
- Příliš černý pro nebesa, ale stále příliš bílý pro peklo. (J. Dryden)
- Když je třeba být potichu, mluvíš, a když je třeba mluvit, mlčíš; když jsi přítomen, přeješ si být nepřítomen, a když jsi nepřítomen, chtěl bys být přítomen; v době míru jsi pro válku, a během války toužíš po míru; v radě pěješ o hrdinství a v bitvě se třeseš strachy.
- Odněkud kůň vyjíždí, on nevyjíždí, on větrem letí. (F. L. Čelakovský)
- Už jsem doma nebyl jen čtyři neděle, narostlo mi Zitko zelené na dvoře. Nebylo to Zítka, nýbrž byla Pšenička, nepouštěj, Anička, zvečera Janíčka. (Slovenská lidová píseň)
Pozor, nepleťme si antitezi s oxymórem! Ačkoliv hranice mezi těmito dvěma pojmy může být někdy tenká, jednotlivé myšlenky nebo teze se vzájemně nevylučují jako je tomu u oxymóru, tvrzení zůstává stále logické.
Pro jistotu ještě jednou:
TEZE = Myšlenka, z níž se vychází, stručně vyjádřené tvrzení.
ANTITEZE = Opak teze.
OXYMÓRON = Zvláštní druh básnického přívlastku založený na protikladu.
PŘIROVNÁNÍ = Pojmenování na základě srovnání.