Aperitiv × aperetiv

Výraz se do českého jazykového prostředí dostal z francouzštiny a slouží jako označení alkoholického nápoje podávaného strávníkům před jídlem, a to za účelem povzbuzení jejich chuťových buněk a trávicích procesů.

Jak je to správně?

Jedinou pravopisně správnou podobou slova aperitiv je právě varianta se dvěma „i“.
Jako důkaz nám při tomto tvrzení poslouží právě francouzský překlad rozebíraného výrazu apéritif, ve kterém jsou rovněž obě „i“ měkká.

Internetová jazyková příručka ÚJČ nás však upozorňuje, že existuje rovněž slovo aperitivum, výraz pochází z latiny (= ten, co zahajuje) a někdy bývá rovněž označován za základové slovo, od kterého byl český aperitiv odvozen.

Významová rovina

Významově se toto původem latinské substantivum téměř shoduje s francouzskou variantou. Bývá však užíváno spíše v lékařském prostředí, a proto se překládá častěji jako lék pro povzbuzení chuti a trávení.

Příklady:

Moje kolegyně Veronika podávala na své narozeninové oslavě výborný aperitiv.
Nyní je trend podávat při slavnostních hostinách místo alkoholického aperitivu ovocné či zeleninové šťávy.
Mým nejoblíbenějším aperitivem je už mnoho let klasický sekt.
Ten, kdo má přirozeně velký apetit, nepotřebuje už před hostinou konzumovat žádný aperitiv.
Můj kamarád Alex je zapřisáhlý abstinent. Odmítl vypít dokonce i sklenku aperitivu.
Dědeček si před nedělním obědem vždy dává becherovku jako aperitiv.
Co vám mohu nabídnout jako aperitiv?

Pošli tento příspěvek svému blízkému