Flagelant × fragelant
Pojem flagelant označuje přívržence asketického náboženského hnutí, které za projev kajícnosti považuje sebemrskání.
Tito lidé se ve středověku bičovali před očima veřejnosti a snažili se ji tak pohnout k pokání před blížícím se posledním soudem světa.
Pravopis a etymologie
Slovo flagelant má původ v latinském flagellatio, tedy bičovat sebe samého.
Jedná se o slovo přejaté a počeštěné do podoby FLAGELANT (flagellatio → flagelant), což je jediný správný způsob psaní. Fragelant je chybný zápis.
Dělení slova:
fla-ge-lant
Příbuzná slova:
flagelantka, flagelantství (podstatná jména), flagelantský (přídavné jméno), flagelantsky (příslovce)
Skloňování
Flagelant patří mezi podstatná jména rodu mužského životného, která skloňujeme podle vzoru pán.
Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
1. | flagelant | flagelanti |
2. | flagelanta | flagelantů |
3. | flagelantu, flagelantovi | flagelantům |
4. | flagelanta | flagelanty |
5. | flagelante | flagelanti |
6. | flagelantu, flagelantovi | flagelantech |
7. | flagelantem | flagelanty |
Příkladové věty
Ulicemi táhli polonazí flagelanti a občané s boží bázní sledovali jejich tiché a soustředěné sebemrskání.
Flagelant padl na kolena přesně uprostřed náměstí, strhl si košili, vzhlédl k nebi, zaskučel, rozmáchl se a nechal svá již tak rozedraná záda s mlasknutím políbit důtkami.