Konzistentní × konsistentní

V tomto případě se nejrůznější jazykové příručky rozcházejí a to především vlivem jazykového vývoje. Toto přídavné jméno používáme pro pojmenování něčeho, co je soudržné, pevné, hutné, případně bezesporné.

Výraz pochází z latinských výrazů „con- sisto“– držet pohromadě. V literatuře se můžeme setkat právě s variantou, která obsahuje v základu slova „s“, tedy konsistentní. Jedná se o podobu původní, která je dnes využívána převážně v odborných textech, často je označována jako zastaralá. Mnohem častější je však podoba konzistentní s písmenem „z“ v základu slova. Tento výraz více odpovídá českému pravopisu, jeho tvar je více přizpůsoben české výslovnosti. Lépe tedy uděláme, pokud napíšeme výraz takto. Stejné pravidlo platí i u příbuzného podstatného jména – konzistence.

Příklady:

Líbilo se mi, že po celou dobu zastával konzistentní názory.
Těsto by mělo mít nelepivou konzistenci.