Sémiotika × semijotika × semiotika

A tímto pojmem se rozhodně setkáte nejen při studiu jazyka jako takového. Jedná se o termín užívaný napříč různými vědními disciplínami, např. oblast filosofie, lingvistiky, ale i lékařství.

Základním stavebním kamenem této disciplíny je znak, zkoumání vlastností jednotlivých znaků a celých systémů. Odtud samozřejmě pochází i název celé disciplíny.

Základem je řecký výraz sémeion neboli znak, označení. Již v této podobě je patrná dlouhá samohláska „é“, kterou dodržujeme i v české variantě slova. Zde pozor na záměnu s předponou semi- s krátkou samohláskou, ta se používá ve významu polo- (poloviční), např.: semestr, semifinále apod. Tato předpona nemá s naším podstatným jménem nic společného. Také je třeba respektovat cizí původ slova a neupravovat psanou podobu variantě mluvené. Hlásku „j“ sice ve slově vyslovíme, ale napsat ji rozhodně nemůžeme. Píšeme tedy vždy a pouze sémiotika.

Příklady:

V prvním semestru na vysoké škole nás čeká sémiotika.
Sémiotika a sémantika nejsou totožné disciplíny.