Anuita × anuyta

Následující podstatné jméno svým významem spadá do oblasti finančnictví případně práva. Jedná se o termín, který pojmenovává pravidelnou roční splátku nějakého dluhu. Někdy se také používá nespisovný český výraz „ročina“. Právě odsud je odvozen i pravopis slova.

Výraz se do českého jazyka dostal skrze latinský výraz annus neboli roční. Známe také francouzský pojem annuité. Proto je jednoznačně namístě napsat tento výraz s „i“ tedy anuita.

Při počeštění pojmu došlo k tomu, že již nepíšeme zdvojené „n“ jako v původní podobě slov. Výraz se zcela přizpůsobil českému jazyku a může jej běžně skloňovat podle vzoru žena. S „i“ píšeme i příbuzné přídavné jméno anuitní.

Příklady:

Musíme začít šetřit, v lednu bychom měli zaplatit anuitu.
Pracovník banky si zaznamenal údaje na anuitní tabulky.