Hyponymum × hiponymum × hyponimum

S tímto výrazem se můžeme setkat ve škole v hodinách českého jazyka, jedná se totiž o termín z oblasti jazykovědy. Jedná se o podstatné jméno, které označuje slovo významově podřazené k jinému slovu nadřazenému (např.: klobása – uzenina, petrklíč – rostlina, přívlastek – větný člen apod.).

Původ tohoto slova

Při zdůvodnění pravopisu je nutné zapátrat po původu slova objasnit všechny části. Počáteční „y“ určitě nemůže být zdůvodněno tím, že následuje po tvrdé souhlásce „h“. Zde hovoříme o slově cizího původu, a proto neplatí běžná pravidla, která můžeme uplatnit u slov domácích.

První část výrazu je tvořena řeckou předponou hypo-, která vždy signalizuje následující významy: pod-, níže, méně apod. Předpona s tímto významem je patrná například ve slově hypofýza (žláza uložená ve spodní části mozku, podvěsek mozkový), případně ve slově hypotaxe (vztah podřazenosti), hypotenze (snížený krevní tlak apod.). I v našem případě nese předpona hypo- tento význam, hyponymum jako slovo podřazené.

Co je opakem?

Významovým opakem je předpona hyper-, která zastupuje význam nad-, více- apod., proto se pro slovo nadřazené používá termín hyperonymum. Druhá část výrazu obsahuje řecký pojem „onoma“ nesoucí význam „slovo, jméno“. Zde si podobu s „y“ musíme zapamatovat.

Jak se správný tvar určuje?

Pomoci nám mohou i další slova, která mají nějakou souvislost se jmény z oblasti jazykovědy, např.: synonymum, antonymum, homonymum apod. Napíšeme tedy vždy a pouze variantu hyponymum.

Pozor na 2. pád jednotného čísla – hyponyma, dochází zde k vypuštění koncového -um (zakončení -um zůstává pouze u 1. 4. a 5. pádu).

Příklady:

Napiš vhodné hyponymum ke spojení „kuchyňské potřeby“.
V testu se objevilo cvičení na hyponyma, tedy slova podřazená.