Medůza × medúza

V případě podstatného jména, které označuje mořského živočicha, se nelze řídit známými pravidly ohledně psaní ú/ů. Obecně platí, že na začátku slova píšeme zpravidla „ú“ (úpal, úžeh, úplavice, úroda, úmorný apod.) a uprostřed slova píšeme naopak „ů“ (půvab, působení, růžový, půlení apod.).

Toto pravidlo ale lze aplikovat především na slova domácího původu, u cizích slov často neplatí. Výraz medúza pochází ze staré řecké mytologie, kde měl podobu Medusa a pojmenovával bájnou ženskou postavu, jež měla místo vlasů hady. Tato podoba slova je pořád zachována v případě, že označujeme právě tuto konkrétní postavu. U cizích výrazů se často píše „ú“ i uprostřed slova, např.: fúze, manikúra, túra, múza apod. To stejné platí i pro výraz medúza, ten píšeme také vždy s „ú“. Druhá námi nabízená varianta je nesprávná.

Příklady:

Z mořských hlubin se vynořila medúza a všechny přítomné vyděsila.
Medusa byla podle řecké báje zabita hrdinou Perseem.
V oceánu jsme viděli medúzy.