Proces × procez

Tato dvojice v sobě neskrývá žádný chyták, který by nám měl činit větší potíže, ale pro jistotu zde uvedeme správný pravopis. Námi zmíněné podstatné jméno se do českého jazyka dostalo skrze latinský výraz prōcessus, již zde je patrné „s“ na konci slova. Stejné závěrečné písmeno můžeme vysledovat i v dalších jazycích, např.: anglicky process, německy der Prozess, francouzsky procès, processus, italsky processo apod.

To nás může dovést k tomu, že i česká varianta bude obdobná, píšeme vždy proces a s písmenem „s“ na konci. „S“ je ostatně i hláska, kterou bychom měli správně vyslovit. Navíc si můžeme pomoci slovy příbuznými, kde též slyšíme / vidíme „s“, např.: procesní, procesuální, procesuálně, procesy apod. Podstatné jméno proces má několik významů, může označovat nějaký vývoj, postup, případně také soudní řízení.

Příklady:

Výrobní proces v továrně byl narušen úmornými vedry.
Nakonec soudní proces vyhrál a mohl jít oslavovat.
Slavné Kafkovo dílo nese název Proces.