Vikář × vykář

Pro rozřešení správnosti pravopisu u této dvojice je nutné zapátrat po původu slova. Tento výraz, který označuje zástupce vyššího hodnostáře (např. biskupa) v katolické církvi, pochází původně z latiny.

Konkrétně z latinského výrazu vicarius, který je překládán jako náhradní nebo zastupující, což samozřejmě úzce souvisí s výše zmíněným významem slova. Podobně vypadají slova, která označují stejnou hodnost i v jiných jazycích (Vikar, Vikär, Vikarius) Při procesu přejímání do českého jazyka slovu zůstalo „i“ v základu slova, proto píšeme vždy a pouze vikář s „i“. Slovo také není součástí slov vyjmenovaných po písmenu V, což taky může být možné vysvětlení v případě, že váháme nad pravopisem.

Stejně píšeme i slova příbuzná či odvozená, např.: vikářský, vikariát apod.

Příklady:

Ve středověku měli svoje postavení farní vikáři.
Vikariát je územní jednotka větší než farnost.