Licousy × lycousi

Licousy jsou jakýsi „pruh“ vousů na tváři, který roste od uší směrem k bradě (roste na lících). Typickým představitelem, jenž nosil licousy, byl František Palacký.

Jistou dobu byly v oblibě licousy v kombinaci s knírem a někdy licousy přecházely v plnovous na bradě. Licousům jsou podobné tzv. kotlety.

Pravopis a etymologie

Slovník nespisovné češtiny nám ke slovu licousy podává následující výklad.

Licousy mají původ v 19. století a vznikly pravděpodobně z německého Backenbart (Backen – líce, tvář; Bart – vousy), tedy „licovousy“, avšak v běžné řeči zřejmě došlo ještě ke zkrácení skupiny -ovou (licovousy → licousy).

Správné je pouze psaní s měkkým i, tedy LICOUSY. (Líce + vousy, skloňováno podle mužského neživotného vzoru hrad.)

Dělení slova:

li-cou-sy

Zdrobnělina slova licousy je licousky.

Skloňování

Licousy patří mezi podstatná jména rodu mužského neživotného, která skloňujeme podle vzoru hrad. Licousy mají pouze tvar množného čísla, patří mezi podstatná jména pomnožná.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. licousy
2. licousů
3. licousům
4. licousy
5. licousy
6. licousech
7. licousy

Příkladové věty

Husté a spíše neupravené licousy na tváři toho pána mě fascinovaly.

Buřinku měl naraženou až k uším, takže jsem barvu jeho vlasů mohla odhadovat jen podle dlouhých licousů, které mu sahaly téměř k bradě.

Licousy zdobily tváře především v dřívějších dobách, dnes působí spíše podivně.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
Internetové zdroje: Internetová jazyková příručka – licousy. Internetová jazyková příručka [online]. Copyright © [cit. 14.04.2023]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=licousy Licousy – Wikipedie. Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. Copyright © [cit.14.04.2023]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Licousy
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4.
Pošli tento příspěvek svému blízkému