Alokace × alokatze

Alokace znamená rozdělování, rozdělení, umísťování, umístění, a to například finančních nebo jiných zdrojů, do jednotlivých oblastí.

Pravopis a etymologie

Alokace pochází ze středofrancouzského slova allocacion, to ze středolatinského slova allocātiō.

Slovo bylo přejato a počeštěno do podoby alokace, zřejmě i vzhledem k latinské výslovnosti, kdy ti, po němž následuje samohláska, se vyslovuje jako [ci] (kromě slov, která jsou přejatá z řečtiny a případů, kdy t předchází sykavka – s, t, z).

Přípona -c(e) souvisí s podstatnými jmény rodu mužského, ženského a někdy středního, kdy (e) reprezentuje soubor koncovek typických pro vzory soudce, růže a moře. Příponu -ce mimo jiné používáme k adaptaci cizích slov, a to především těch z latiny.

Správné je pouze psaní v podobě ALOKACE (alokatze je špatně).

Dělení slova:

alo-ka-ce

Příbuzná slova:

alokační (přídavné jméno)

Skloňování

Alokace patří mezi podstatná jména rodu ženského, která skloňujeme podle vzoru růže.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. alokace alokace
2. alokace alokací
3. alokaci alokacím
4. alokaci alokace
5. alokace alokace
6. alokaci alokacích
7. alokací alokacemi

Příkladové věty

Alokace kromě jiného souvisí s kapitálem a aktivy.

Frikční nezaměstnanost se postarala o účinnou alokaci pracovních sil.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
Internetové zdroje: Internetová jazyková příručka – alokace. Internetová jazyková příručka [online]. Copyright © [cit. 24.02.2023]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=alokace Heslář – Slovník afixů. Slovník afixů – Slovník afixů [online]. Copyright © Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. [cit. 24.02.2023]. Dostupné z: http://www.slovnikafixu.cz/heslar/-ce Allocation – Wiktionary. [online]. Dostupné z: https://en.wiktionary.org/wiki/allocation Latina / Abeceda a výslovnost – Wikiknihy. [online]. Dostupné z: https://cs.wikibooks.org/wiki/Latina/Abeceda_a_v%C3%BDslovnost
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4.
Pošli tento příspěvek svému blízkému