Emisar × emysar

Pojmem emisar označujeme člověka, jenž byl někam vyslán s určitým cílem, posláním. Poslání bylo většinou tajné a své emisary vysílaly určité organizace, stát či soukromé osoby.

Emisar je tedy vyslanec, s expresivním nádechem pak také zvěd, náhončí nebo agent.

Pravopis a etymologie

Český etymologický slovník nám ke slovu emisar podává následující výklad.

Emisar má původ v latinském ēmissārius (vyslanec) od ēmittere (vysílat).

Jedná se o slovo přejaté a počeštěné do podoby emisar (měkké i podle původního zápisu ēmissārius → emisar; nejedná se o vyjmenované slovo po M).

Pozn.: Mezi vyjmenovaná slova patří domácí (a zdomácnělá, např. lyže) slova, která mají ve svých kořenech po tzv. pravopisně obojetných souhláskách y/ý.

Slovo emisar lze psát také jako emisař. Podoba emisar je však častější.

Dělení slova:

emi-sar

Příbuzná slova:

emisarka (podstatné jméno rodu ženského), emisarský/emisařský (přídavná jména), emisarství/emisařství (podstatná jména; činnost emisara, emisaře)

Synonyma

Synonyma, kterými můžeme nahradit slovo emisar, jsou: vyslanec, agent, zvěd, náhončí.

Skloňování

Emisar patří mezi podstatná jména rodu mužského životného, která skloňujeme podle vzoru pán.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. emisar emisaři
2. emisara emisarů
3. emisarovi, emisaru emisarům
4. emisara emisary
5. emisare emisaři
6. emisarovi, emisaru emisarech
7. emisarem emisary

Příkladové věty

Don Stefano Bononcini, hlava jedné z nejmocnějších mafiánských rodin, si jako svého tajného emisara vybral právě Alessandra.

Francouzský emisar, který nedávno navštívil naši zemi, se snažil dojednat konkrétní podmínky vzájemného obchodu.

Jestliže se nastalé příměří začne komplikovat, vyšleme tam našeho diplomatického emisara.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
Internetové zdroje: Internetová jazyková příručka – emisar. Internetová jazyková příručka [online]. Copyright © [cit. 19.11.2022]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=emisar
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému