Česká literatura 2. poloviny 19. století

Přinášíme vám další část literárních okruhů, které zpracovala autorka z naší redakce. Tentokrát se budeme věnovat literatuře 2. poloviny 19. století – a to konkrétně českým dílům.

Česká literatura 60.-70.let 19. století

Druhá polovina 19. století je přelomová v mnoha směrech – zaprvé díky rozvoji průmyslu a zavádění nových technologií, jak ve strojírenství, tak i ve stavitelství – to umožnilo v podstatě urychlit pokrok. Začaly se využívat nové materiály jako beton, litina nebo ocel, což přispělo ke stavebnímu rozvoji – stavbě technických staveb jako jsou železnice, nádraží, továrny, mosty a tunely. Rozvíjel se urbanimus.

Vzhledem k přílivu velkého počtu lidí do měst se zvyšovala hustota populace ve městech a bylo proto třeba zajistit podmínky pro jejich život.

Evropa měla velké téma – největší tehdejší velmoci – Anglie a Francie se začaly výrazně měnit. Byla zahájena velká přestavba Paříže, za vlády Napoleona III. Bonaparta (bonapartismus – vláda jednotlivce postavená na systému vládnutí Napoleona Bonaparta; původně vzešel z revoluce 1789) byla ustavena třetí republika.

Krátce po nástupu Napoleona III. tu sice byl pokus o revoluci (Pařížská komuna), komunardi ale byli krvavě potlačeni. Francie se s Anglií srovnávala také co do ovládnutí kolonií. Francouzské kolonie byly v Africe, Asii i Americe, mj. tam patřila třeba Nová Kaledonie, Nové Hebridy, Reunion, Francouzská Polynésie, Francouzská Indočína, po roce 1885 např. i Madagaskar), Francie ovládala také část Antarktidy.

V Anglii vládla královna Viktorie – proto se této éře říká období viktoriánské Anglie (Viktorie byla první britskou královnou, vládla 63 let, v letech 1837-1901).

Za její vlády byla Anglie na vrcholu sil – prosperovala jak ekonomicky, tak i politicky, mimo to ovládala prostřednictvím kolonií cca čtvrtinu světa. Také proto se Velká Británie za vlády královny Viktorie nazývá Britským impériem. Černý puntík by ovšem královna získala za neuspokojivé vztahy s Irskem.

Itálie a Německo prošly proměnou z městských států a jednotlivých zemí a spojili se do velkých územních celků – vzniklo tak Italské království a Německé císařství.

Rozmach vědy zrodil mnohé osobnosti:

• Darwina (O vzniků druh přírodním výběrem),
• Alfreda Nobela (patent na dynamit),
• vynález telefonu patří A. G. Bellovi,
• vylepšení žárovky přinesl T. A. Edison,
• rentgenové záření objevil W. C. Röntgen.

Zásluhu na zdraví populace měl mj. L. Pasteur (metoda tepelné sterilizace, výzkum infekčních chorob, vakcinace – mj. první očkování proti vzteklině).

Začíná období zkoumání lidské psýché, a jen o pár let později vznikne např. psychoanalýza.

Malířství

V malířství vzniká směr realismus (v literatuře se s ním potkáme také). Objevuje se od 40. let ve Francii a za jeho vznikem stojí malíř Gustave Courbet, který v souvislosti se svou tvorbou toto slovo poprvé použije. Vytváří obrazy s náměty ze života obyčejných lidí, nepřikrášlené – naopak opisující pravdivě skutečnost.

Realismus se sice nejprve setkává s nepochopením (jako každý nový směr), ale postupně se označení vžije a postupně ovládne celou Evropu.

Z ruských můžeme jmenovat např. I. J. Repina nebo I. I. Šiškina, v českých zemích Karla Purkyně. Později se bude prosazovat také naturalismus – ten od 60. let ovládne především německé, holandské a belgické malířství.

Hudba

Z hudebních skladatelů tohoto období vybíráme:

• G. Bizeta (Francie, opera Carmen),
• J. Offenbacha (Německo, zakladatel operety – Orfeus v podsvětí, Krásná Helena atd., mj. autor opery Hoffmanovy povídky).

V Itálii je toto období charakterizováno rozvojem opery – G. Verdi (La Traviata, Aida, Rigoletto, Otello ad.) a G. Puccini (Bohéma, Tosca, Madama Butterfly ad.)

V českých zemích po revoluci v roce 1848 skončila éra bachovského absolutismu, po ní následovala vlna policejních opatření proti českým literátům (cenzura, vězení, vyhnanství, sledování atd.). Národní strana se po roce 1860 rozdělila na dvě části – staročechy a mladočechy.

Staročeši vs. mladočeši:

1848 – vznikla Národní strana, kterou založili čeští měšťané (mezi nimi i František Palacký a František Ladislav Rieger). Členům strany se říkalo staročeši. Programem staročechů byl pasivní odpor (pasivní rezistence) V době polského povstání 1861 mezi členy vznikl rozpor – strana se rozdělila na dvě křídla – staročeské a mladočeské.

Mladočeši se později oddělili a založili si stranu vlastní (Národní strana svobodomyslná). Nicméně do té doby se dá říci, že staročeši byli stranou konzervativní, mladočeši liberální. Národní strana vydávala Národní listy, do kterých přispívalo mnoho známých spisovatelů.

1867 – rakousko-uherské vyrovnání – tj. Rakouské císařství se změnilo v Rakousko-Uhersko a byla uznána suverenita Uherského království

Vznik Sokola, Umělecké besedy, pěveckého sboru Hlahol a dalších – éra zakládání spolků s veřejně prospěšným posláním

1862 – otevřeno Prozatímní divadlo

1868 – položen základní kámen Národního divadla (sbírka Národ sobě), 1881 – požár ND, 1883 znovu otevřeno – uvedena Smetanova Libuše

Nová literární generace – májovci (almanach Máj)

Nová generace literátů navázala významně na své předchůdce z doby Národního obrození, mnozí se vzájemně znali a inspirovali. Nová generace ale hledala i nová témata a formy vyjádření, bouřila se proti konvenčním představám o funkci tzv. národního básnictví.

Májovci čelili kritice pro domnělý nedostatek národního cítění a přílišný kosmopolitismus. Tyto výhrady se ale nepotvrdily.
Májovci se snažili mj. o pravdivé zachycení skutečnosti i s jejími negativními rysy. Zároveň ale také o vysokou literární úroveň svých děl. Díky tomu skutečně povznesli českou literaturu na úroveň vyspělých literatur světových.

Literární skupina Májovci navazuje na odkaz nejen Karla Hynka Máchy, ale také Karla Havlíčka Borovského a Karla Jaromíra Erbena. Název skupiny vzešel z almanachu Máj, který vydali Jan Neruda a Vítězslav Hálek v roce 1858.

Do almanachu přispěli také:

• Karolina Světlá,
• Jakub Arbes,
• Rudolf Mayer,
• Josef Václav Frič,
• Karel Sabina,
• Božena Němcová,
• Žofie Podlipská
• a další.

Almanach Máj vyšel ještě několikrát. První almanach si ale získal největší popularitu.

Jan Neruda (1834-1891)

Novinář, kritik, básník, prozaik a dramatik. Vůdčí osobnost nové generace májovců. Narodil se na Malé Straně, která se stala inspirací pro jeho díla, zejména Povídky malostranské. Byl redaktorem deníků Čas, Hlas, Národní listy a spolupracoval s časopisy Květy a Lumír. Podnikl mnoho cest po Evropě a do Egypta, ze kterých psal zajímavé záznamy. Jednou z jeho lásek byla spisovatelka Karolína Světlá. V jeho tvorbě se také odrážejí jeho další vztahy k ženám. Neruda měl odpor k manželství. Nikdy se neoženil.

Přínos Nerudy pro českou literatury byl specifický spojením osobních a národních témat, rozsahem jeho tvorby, novátorstvím – vytvářením nových forem prózy, ale i mnoha podob lyriky – přírodní, intimní, vlastenecké; zobrazování běžného každodenního života, kterému dal vlastní poetiku; využití jazyka k charakterizaci postav, znalost různých prostředí a jeho jazyka

Dílo:

Poezie – 6 básnických sbírek:

• Hřbitovní kvítí – skepse, chudoba, nešťastná láska, soucit
• Knihy veršů – trojdílný soubor – 1. např. báseň Dědova mísa (sbírka obsahuje sociální balady, které mají formu monologu, ve kterém děda oslovuje svého vnuka), 2. cyklus Otci, Matičce, Anně (lyrické básně, ve kterých se odráží Nerudův vztah k otci a velice silný vztah k matce; Anna – jeho první láska), 3. básně příležitostné, např. Vším jsem byl rád (tzv. bilanční báseň, zamyšlení nad dosavadním životem, zklamání i vítězství)
• Písně kosmické – o vztahu člověka k vesmíru; reflektuje nové vědecké poznatky s optimismem
• Prosté motivy – intimní a přírodní lyrika, roční období symbolizují období v životě člověka
• Zpěvy páteční – víra v budoucnost národa
• Balady a romance – inspirované lidovými baladami; Neruda tu vytvořil vlastní způsob, jak psát o tradičních tématech; odprošťuje se od vlivů nadpřirozených sil, soustředí se na lidské vztahy.

Náměty jsou:

• biblické a legendární – Romance štědrovečerní, Balada májová a rajská,
• národní – Balada česká, Romance o Karlu IV., Romance o jaru 1848,
• osudové – Balada dětská nebo horská,
• a další.

Povídky:

• Arabesky – z prostředí Prahy, kritizují společnost, jsou ironické
• Trhani – o životě dělníků na stavbě železnice, sociální tematika
• Povídky malostranské – soubor 13 próz – povídek, novel, dopisů atd., které se odehrávají na Malé Straně a popisují jak poměry ve zdejší společnosti, tak svérázné postavičky, které tam žijí; Neruda se často staví do postavy vypravěče nebo se ztotožňuje s některou postavou

Každá próza v této knize má podobnou strukturu: představení postav vč. jejich přezdívek, úvodní věta o počasí a překvapivý závěr

• Týden v tichém domě – osudy obyvatel jednoho činžáku; maloměšťáctví, předsudky, zištnost, morální vyprahlost, chudoba
• Doktor Kazisvět, Hastrman – svérázné figurky; Kazisvět – lékař, který nechce léčit; Hastrman – vysloužilý úředník s výrazným stylem oblékání

Obsah knihy: Týden v tichém domě, Pan Ryšánek a pan Schlegl, Přivedla žebráka na mizinu, O měkkém srdci paní Rusky, Večerní šplechty, Doktor Kazisvět, Hastrman, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, U Tří lilií, Svatováclavská mše, Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné v poledne, Rakousko nebylo rozbořeno, Psáno o letošních Dušičkách, Figurky

Ukázka z básně Vším jsem byl rád:

Vším jsem byl rád!

Ba nač bych osudu snad svému lál,

že zahrával si mnou zde jako míčem,

že hned mne hladil, hned mne šlehal bičem,

že ze mne ledacos už udělal

od skromné otázky až hrdé ku odvětě,

že padl jsem a vstal zas nastokrát —

já ledačím už byl v tom božím světě

a čím jsem byl, tím jsem byl rád.

Mne osud do kolébky tvrdé dal,

pak na kazajku záplatu mi přišil,

pláč trpký novým jenom pláčem tišil

a jenom zkrátka mne vždy spořádal.

Však kolem pýcha, pýcha — ach ta krutě hněte!

já začal jsem do panských synků prát —

ba ledačím jsem byl v tom božím světě

a čím jsem byl, tím jsem byl rád

 Množství povídek Jana Nerudy bylo zfilmováno. Báseň Jak lvové bijem o mříže můžete znát třeba z dnes už klasického filmu Marečku, podejte mi pero.

Vítězslav Hálek (1835-1874)

Básník, prozaik, literární kritik, další z představitelů generace májovců a spolu s Nerudou zakladatel moderní české poezie. Byl redaktorem Národních listů a zásadní osobností časopisu Ruch. Vydával básně v Almanachu Máj, s Nerudou redigoval časopisy Lumír a Květy. Byl členem Slovanské besedy.
Hálek měl naplněný vztah se svou manželkou Doroteou. Zemřel ve 39 letech po krátké nemoci z nachlazení.
Ve svém díle opěvuje šťastnou a vyrovnanou lásku, citově bohatý život prostých lidí, venkov a přírodu, samozřejmě nechybí ani národní motivy. V povídkách ale zároveň zachycuje vztahy mezi lidmi na vesnici a překážky, které vytvářejí vztahy z rozumu. Jeho dílo ovlivnili Mácha, Puškin Erben a soudobí představitelé romantismu. Hálek ale vždy preferoval pozitivní vyznění, prostý jazyk a populární témata, takže jeho dílo nemělo takovou hloubku jako jejich tvorba.

Dílo:

Básně:

• Alfred – prvotina, lyrickoepická báseň inspirovaná Máchou a lordem Byronem
• Večerní písně – sbírka lyrických básní – prosté verše inspirované šťastnou a opětovanou láskou; mají optimistický charakter, odráží se v nich básníkův vztah k přírodě
• Pohádky naší vesnice – epické básně, jejichž dějištěm je Mělnicko; Hálek tu kriticky nahlíží na vztahy na vesnici, sociální a generační rozpory
• V přírodě – lyrická sbírka s přírodním námětem, opět z okolí Mělníka

Ukázka ze sbírky Večerní písně:

Ty hvězdičky tam na nebi –

to veliké jsou světy;

a já bych jenom věděl rád,

jaké tam tvory vsety.

Zda také někdo odtamtud

se k nám sem dolů dívá,

a jestli tam jako zde já,

o lásce písně zpívá.

Próza:

• Muzikantská Liduška – povídka o lásce, kterou rodiče neschvalovali
  
• Na vejminku (vejminek = také výměnek – pokoj, část domu nebo malý domeček, ve kterém hospodář potom, co odkázal dětem stavení, bydlel do konce života) – vztahy mezi rodiči a dětmi byli kvůli vejminku často napjaté (toto téma zpracoval taky K. V. Rais v povídkovém souboru Vejminkáři)
• Na statku a v chaloupce – kontrast života na bohatém statku vs. v chudobě, lásky vs. zloby a prázdnoty

Adolf Heyduk (1835-1923)

Spisovatel a básník, autor cca 60 sbírek s lyrickými básněmi. Propagátor česko-slovenských vztahů – podporoval založení samostatného Československa. Jeho nejvýznamnější sbírkou je Cimbál a husle, kde se inspiruje slovenským folklórem a přírodou.

Rudolf Mayer (1837-1865)

Nadějný mladý básník z chudých poměrů. Zemřel v 27 letech na tuberkulózu.

Sbírka Básně (báseň V poledne – o topičovi, který uvažuje nad nespravedlností života), Písně v bouři, Věčnost (inspirace Máchou)

Václav Šolc (1838-1871)

Básník, kočovný herec a bohém pocházející ze Sobotky u Jičína. Publikoval v Lumíru, Světozoru a Květech. Zemřel v 32 letech na onemocnění plic.

Jeho básně obsahují sociální a národní témata. Používá formu verše zv. Gazel, která pochází z arabské poezie – např. sbírka Prvosenky.

Karolína Světlá (1830-1899)

Zakladatelka českého venkovského románu, jehož hrdinkami jsou často emancipované ženy. Patří ke generaci májovců. Byla ovlivněna také přátelstvím s Boženou Němcovou a platonickým vztahem k Janu Nerudovi. Byla novinářkou, (spolu) zakladatelkou ženských spolků (Americký klub dam, Ženský výrobní spolek český), zajímala se o postavení ženy ve společnosti. Aktivně se účastnila společenského života (plesy, čaje, schůze).

Dílo:

Černý Petříček – povídka se sociální tematikou, kritika církve, vzpoura mladých lidí proti rodičům; odehrává se v Praze na Koňském trhu. Černý Petříček je starší muž snědé pleti, který radí ostatním a oni se jeho radami řídí. On to někdy využívá, aby s nimi manipuloval…

Zvonečková královna – román
První Češka – román

Ještědské romány (též ještědské prózy)

Charakteristika venkovského lidu, hrdinkami jsou často ženy, které jsou silné a jsou schopné se obětovat pro lásku nebo vyšší cíl (Kříž u potoka, Vesnický román, Frantina, Kantůrčice, Nemodlenec).

Kříž u potoka – román o Evě – sirotkovi, nyní už mladé ženě, která se provdá za Štěpána – jednoho z bratrů z prokleté rodiny Potockých. Ty jsou stiženi rodinnou kletbou, která se Eva rozhodne zlomit tím, že Štěpána napraví. Sama přitom miluje jeho bratra. Snáší přesto všechno utrpení svého manžela včetně bití a nevěry. Román má mystické prvky – kletba, nápoj lásky.

Hubička – povídka podle opery B. Smetany

Existuje několik filmů na motivy života K. Světlé – zejména se věnují části života, během které měla platonický vztah s Nerudou. Světlá – pod vlastním jménem Johanna Rottová se významně objevuje v seriálu Božena. Román Kříž u potoka byl 2x zfilmován, často se také inscenuje (najdete např. na Dramoxu).

Gustav Pfleger – Moravský (1833-1875)

Z malého světa – román z prostředí pražských továren kolem roku 1848 (rozbíjení strojů – hrozba nezaměstnanosti); konflikt českých dělníků a německých továrníků.

Jakub Arbes (1840-1914)

Spisovatel a novinář spjatý s pražským Smíchovem. Znal se s Nerudou a Zeyerem. Jako redaktor působil v Národních listech – kvůli svým článkům byl vězněn více než rok. Ve vězení se seznámil s uklízečkou Marií, která mu tajně předávala korespondenci. Později spolu měli nemanželské dítě. Později byl dramaturgem Prozatímního divadla a novinářem na volné noze. S malířem Mikolášem Alšem vydával satirický plátek Šotek. Rozluštil intimní deník K. H. Máchy.

Tvořil tzv. romaneta – povídky s dobrodružným či mystickým dějem. V současnosti o něm můžeme mluvit jako o tvůrci fantasy nebo sci-fi.

Dílo:

Svatý Xaverius – vědecko-detektivní dílo, jehož hlavním hrdinou i vypravěčem je sám autor. V díle se řeší záhada obrazu sv. Xaveria.

Newtonův mozek – protiválečná tematika. Hlavní hrdina má kamaráda, který je zabit v bitvě. Ve snu se hrdinovi zdá, že dostane kamarádův mozek, sestrojí stroj času a podnikne cestu do historie. Pozná, že historie lidstva je historií válek a zděšený se probere.

Štrajchpudlíci – sociální román o dětech zaměstnaných v tiskárně

Česká literatura 70. a 80. let 19. století

Další generace českých literátů reagovala na růst moci českého měšťanstva, rozdělila se ale na dva základní směry podle toho, jak byla zapojená do boje o národní rovnost – pasivní opozici, která se hlásila ke staročechům a aktivní mladočechy.

V roce 1878 vznikla v hospodě U Kaštanu na Břevnově Českoslovanská sociální demokracie (celý název je Sociálně-demokratická strana českoslovanská), jejíž členy se staly především dělníci, kteří se stěhovali do Prahy za prací v továrnách a kteří tu vytvářeli nové komunity, stavěly se nové čtvrti atd.

Dělníci ale postrádali politický hlas, který by za ně vybojoval sociální jistoty a lepší pracovní podmínky (např. osmihodinovou pracovní dobu).

Strana se zaměřovala na dělníky bez ohledu na jejich národní příslušnost – např. v Brně a Liberci totiž vedle sebe běžně pracovali lidé německy a česky mluvící. To se ale v této době nelíbilo všem, a tak se tehdy strana začala dělit na dvě části.

Dělnickou – bez ohledu na národní příslušnost (dělníci mají stejné potřeby, je jedno, k jaké národní příslušnosti se hlásí) a část, která chtěla být převážně pročeská.

V literatuře navázala nová generace na předchozí májovce.

Rozdělila se ale do dvou skupin:

• Ruchovci = škola národní (Eliška Krásnohorská, Svatopluk Čech)
  – vydali almanach Ruch u příležitosti položení základního kamene k Národnímu divadlu (1868); Ruch měl výrazně proslovanské a vlastenecké vyznění
  – následovali ideály národního obrození, vlastenectví, důraz na slovanství, tradice, zájem o venkovská témata a přírodu
• Lumírovci = škola kosmopolitní (J. V. Sládek, Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický)
  – snaha vyrovnat českou literaturu literatuře světové; inspirace novými myšlenkami, překlady
  – tvorba nových originálních literárních forem a důraz na tvůrčí svobodu
  – vydávali časopis Lumír – redaktorem byl Josef Václav Sládek, jméno časopisu je odvozeno od Lumíra (jednoho z hrdinů z Rukopisu královédvorského); Lumír publikoval jak překlady, tak originální českou tvorbou inspirovanou tvorbou světovou

Svatopluk Čech (1846-1908)

Básník, prozaik, novinář, zástupce ruchovců. Podnikl několik cest po Evropě, přesto byl velmi vlastenecky založen, což se promítá v jeho tvorbě.

Díla:

Jeho díla čerpají z venkovských a národních námětů z české minulosti.

Epopej – výpravná epická báseň, epopej = epos, ve výtvarném umění rozsáhlé zobrazení nějaké události nebo děje (např. Muchova Slovanská epopej), obecně se pod pojmem epopej rozumí výpravné umělecké dílo

Husita na Baltu, Žižka, Václav z Michalovic – historická témata z husitského období

Ve stínu lípy, Lešetínský kovář, Sekáči – venkovské příběhy

Ve stínu lípy – 7 veršovaných příběhů oslavujících český kraj, které si lidé vyprávějí pod starou lípou (symbol národa – národní strom) – idylický epos

Evropa, Slavie – alegorické básně

Hanuman – zvířecí epos, českou společnost nahlíží kriticky prostřednictvím alegorie opičího města, kterému vládne opičí král Hanuman – potomek opic z rodu Hanumanů, který se vrací z cest a chce vládnout svému městu po vzoru Evropy

Jitřní písně – sbírka lyrických básní s národní a politickou tematikou (láska k vlasti, boj za národní svobodu)

Písně otroka – lyricko-epická skladba, která prostřednictvím příběhu otroka vytváří obraz nesvobodného člověka, v závěru ale nabízí možnost změny k lepšímu, autor sám nabízí vizi lepší budoucnosti

Ukázka z básně:

Otrokem jsem zplozen,

otrokyní zrozen,

kolébavkou býval

děcku pouta chřest,

po můj život celý

okov zrezavělý

z jitra k noci zníval

pustinou mých cest.

 

Sotva junou sílu

ucítil jsem v týlu,

už mi šíje spjata

ocelovým jhem,

učil jsem se shýbat

nízko vaz a líbat

důtky svého kata,

čelem biti zem.

Pravý výlet pana Broučka do Měsíce

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – pan Brouček se objeví uprostřed husitských bouří v 15. století, prchne z bitvy na Vítkově, čímž se projeví jeho falešné vlastenectví a odhalí jeho negativní vlastnosti – prospěchářství a zbabělost, proti němuž staví S. Čech odvahu českých husitů; kritika staročechů, maloměšťáctví, hrdina – pan Brouček je komická postavička, která reprezentuje negativní vlastnosti staročechů

Eliška Krásnohorská (1847-1926)

Básnířka, libretistka a literární kritička a překladatelka. Zástupkyně skupiny ruchovců.

Z její tvorby jsou nejznámější libreta k operám Bedřicha Smetany – Hubička, Tajemství, Čertova stěna

Překládala významné romantické autory – lorda Byrona, A. S. Puškina nebo A. Mickiewicze.

Dílo:

básně Z máje žití, K slovanskému jihu – intimní lyrika, přírodní lyrika

Josef Václav Sládek (1845-1912)

Básník a překladatel, fejetonista – přispíval do Národních listů (fejetony z jeho pobytu v Americe). Je prvním českým básníkem, který se významně věnoval také tvorbě pro děti.

Původně byl ruchovcem, později se ale našel spíše v názorech lumírovců.

Dílo:

Básnické sbírky:

• Jiskry na moři,
• Básně,
• Světlou stopou,
• Sluncem a stínem – osobní intimní lyrika, témata život, smrt, bolest, ztráta první ženy, láska k ženě, matce a dětem, stesk po vlasti.
• Na hrobech indiánských – kontrast světa indiánů vs. kolonialistů/příroda, vztah k půdě a přírodě vs. nová civilizace, touha po zisku, necitlivost; soucit básníka s osudem indiánů, nespravedlnost

Ukázka z básně Na hrobech indiánských:

Zem svobodná a přec tu bezpráví,

jak děsnějšího neviděly světy:

zmar každý krok a zločin krvavý,

a každý hles vítězné oslavy

divoký vskřek, jejž neznal barbar ani

na zříceninách Říma před sta lety.

 

Když na vaši si tyran stele šíji

a do prachu vás šlape poroby,

tu ku poplachu všechny zvony bijí;

když divoch padlých tančí nad hroby,

těch, co mu v hrdlo sami tiskli nůž,

tu divokou je šelmou rudý muž

a děti strašíte tou komedií.

Sbírka Na prahu ráje, Světlou stopou – sociální a vlastenecká lyrika, sociální nespravedlnost, touha po lepším světě, po štěstí, víra v lepší budoucnost

Sbírky České znělky a Selské písně – národní témata, vztah k půdě, přírodě, obraz vesnického a selského života

Ukázka z básně Velké, širé, rodné lány:

Velké, širé, rodné lány,

jak jste krásny na vše strany,

od souvratě ku souvrati

jak vás dnes to slunko zlatí!

 

Vlavé žito jako břehy,

květná luka plná něhy,

na úhoru, v žírné kráse,

pokojně se stádo pase.

 

Nad vámi se nebe klene

jako v květu pole lněné,

nad lesy jen z modrošíra

pára v tichý déšť se sbírá.

 

A jak slunce vás tak zhřívá

a jak cvrček v klasech zpívá,

v šíř i v dál, vy rodné lány,

buďte vy nám požehnány!

Pro děti:

Sbírky básní Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky – prostřednictvím básní ukazuje svět dětí, učí je lásce k přírodě a vlasti; básně mají srozumitelný jazyk, jsou rytmické, zpěvné

Jaroslav Vrchlický (1853-1912)

Velmi pilný básník, dramatik a překladatel, který do české literatury přinesl bohatství jazyka, obrazivých literárních prostředků – metafory, nadsázky, přirovnání, položil základ pro další literární směry jako jsou symbolismus nebo impresionismus. V jeho díle se zrcadlí láska k lidem, přírodě, vlasti, intenzivní citové prožitky, které prostřednictvím jeho tvorby předává i čtenářům. Zároveň ale dokáže živě vylíčit i historické události a jejich aktéry.

Dílo:

Intimní, přírodní, vlastenecká a experimentální lyrika (experimentuje s formami verše, které dosud v české literatuře nebyly obvyklé, ale vrací se také k villonské baladě, sonetům nebo gazelu – orientální formě verše)

Dojmy a rozmary, Eklogy a písně – básnické sbírky z raného (více optimistického) období jeho života; pocit štěstí, láska k ženě a dětem; lyrické básně

Okna v bouři – sbírka lyrických básní z jeho pozdnějšího období, kdy se potýkal s nepochopením, manželskou krizí a s nástupem nové generace literátů, která neměla pro jeho tvorbu pochopení; odráží jeho životní rezignaci, ale také touhu po lásce, které se mu nedostává

Báseň Za trochu lásky šel bych světa kraj:

Za trochu lásky šel bych světa kraj

Za trochu lásky šel bych světa kraj

šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý

šel v ledu – ale v duši věčný máj,

šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,

šel pouští – a měl v srdci perly rosy.

Za trochu lásky šel bych světa kraj,

jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Epické skladby:

Zlomky epopeje – cyklus básní z dějin lidstva

Ukázka z básně Spartakus:

Řím oddych sobě zhloubi. Otroků

již vzpoura zlomena mocí,

lstí, svárem, řadou dlouhých útoků

a bojem ve dne v noci.

Na cestách všude jen krev a krev a krev,

i slunce v krvi se ztrácí,

zní mroucích ston a poraněných řev,

dnes vojsko těžkou má práci.

Šest tisíc křížů musí řadou stát,

ku Kapui kde cesta,

číš ověnčenou by moh pozvedat

dnes vítěz zpupného města.

 

Šest tisíc křížů v tmavé nebe ční,

šest tisíc mrtvol z nich visí,

a z města jek orgie divoké zní

a v stony mroucích se misí.

Sbírka Selské balady – obraz selských bojů v 16.-18. století, boj sedláků proti utlačovatelům – postavy Lomikara (Lomikar x Kozina – Chodsko), Hrabě Breda – báseň o utiskovateli poddaných, který je za své jednání potrestán (Liberecko), Balada vánoční – sedláci jsou bez soudu pověšeni na stromy za účast na selském povstání; sociální balady jsou inspirovány skutečnými událostmi; přesná charakteristika postav, drsné, úsečné zpracování tématu

Noc na Karlštejně – komedie (veselohra)

Muzikálové zpracování Noci na Karlštejně určitě znáte z oblíbeného televizního filmu. Pokud ne, mrkněte na něj: https://www.csfd.cz/film/23440-noc-na-karlstejne

Hippodamie – trilogie z řecké mytologie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie), byla zhudebněna Zdeňkem Fibichem; melodramatická tragédie

Melodram(a) – mluvené slovo doplněné hudební složkou

Julius Zeyer (1841-1901)

Básník, prozaik a dramatik s propojením na světové autory jeho doby. Mnoho let strávil v cizině, jako vychovatel působil v Rusku, ale procestoval Evropu i Turecko nebo Tunis. Jeho záliba v cizích krajích se odráží i v tvorbě.

Dílo:

Vyšehrad, Čechův příchod – inspirace slovanskými dějinami a mytologií; epické skladby

Karolínská epopeja – epická skladba o Karlu Velikém a jeho družině (franský král a římský císař)

Román o věrném přátelství Amise a Amila – rytířský román z francouzského středověku; z dnešního pohledu fantasy; osudy a hluboké přátelství mezi mladíky Amisem a Amilem, kteří jsou si k nerozeznání podobní.

V příběhu Amise a Amila vystupuje nejviditelněji téma silného přátelství mezi dvěma muži. Spekuluje se proto o možno bi nebo homosexuální orientaci J. Zeyera. Ten se nikdy neoženil, a i přestože měl přátelské vztahy s několika ženami, není známo, že by měl vážnější známost se ženou. Jeho korespondence nasvědčuje tomu, že svou orientaci skrýval a že trpěl pocity osamělosti.

Jan Maria Plojhar – psychologický román částečně ovlivněný životem Zeyera; mladík z dobře situované rodiny cítí odpor vůči měšťákům, nepatří také k chudému obyčejnému lidu, pochybuje o existenci Boha, ale zároveň věří v Krista a jeho život a skutky. Jeho neschopnost někam patřit a v něco věřit mu brání ve spokojenosti. Teprve láska ke Catarině mu dává naději na lepší život. Jan Maria onemocní a jeho stav se nelepší, Catarina si ho tajně vezme, ale smrt Jana Marie už se nedá zvrátit. Catarina se proto otráví jedem, aby mohla být i ve smrti s ním. Román se odehrává v Čechách (které je pro Jana Mariu zklamáním – povaha Čechů, J.M. brání čest českého národa se zbraní, je zraněn) a v Itálii a Středomoří, kde později Jan Maria Plojhar umírá.

Dům u tonoucí hvězdy – povídka

Tři legendy o krucifixu – tři osudy lidí, kteří byli ukřižováni, propojuje motiv Ježíše Krista (Inultus – odehrává se v Praze, El Cristo de la Luz – odehrává se ve španělském Toledu, Samko pták – z prostředí slovenských hor); povídky

Radúz a Mahulena – pohádkové drama na motivy slovenské pohádky, princ Radúz zastřelí bílého jelena na území jeho souseda z nepřátelského rodu, jemuž kraluje slabý král a mocná zlá královna Runa; ta nechá Radúze přikovat ke skále. Lásku k němu ale pocítí princezna Mahulena, které jelen patřil. Překoná nástrahy Runy a prince zachrání…

Podle Zeyerova zpracování a s hudbou Josefa Suka vznikla filmová verze s Janem Třískou a Magdou Vašáryovou v hlavních rolích.

Výrazně stylizovaný film je možno vidět třeba na stránkách České televize: https://www.csfd.cz/film/117221-raduz-a-mahulena