Jan Hus
O autorovi
Přesné datum sice zmizelo v propadlišti dějin, ale dnes je nám znám alespoň přibližný rok narození Jana Husa, a to rok 1370, zřejmě v Husinci u Prachatic (případně u Prahy). O jeho rodičích není známo prakticky nic, dochovaly se pouze zmínky o starším bratrovi.
Základního vzdělání se mu dostalo pravděpodobně na farní škole. Krátce nato byl Jan Hus pozván do Prahy ke studiu na Karlově univerzitě. Ačkoli byl zprvu motivován pouze materiálním zabezpečením (během studií se musel starat o vlastní živobytí), záhy se pro něj studium Písma svatého stalo takřka životním posláním.
V roce 1396 získal titul mistra svobodných umění na artistické fakultě a obratem se začal pilně věnovat kazatelství a pedagogické činnosti. Brzy se stal plnohodnotným členem akademické obce a na fakultě tak získal možnost přednášet, připravovat studenty na promoce a vést disputace. Díky tomu mohl začít také se studiem na fakultě teologické, kde ovšem dosáhl pouze hodnosti bakaláře (kvůli svému zapojení do církevně-politických sporů).
Již v roce 1400 byl vysvěcen na kněze. Během svého působení si získal značnou oblibu, a proto byl v roce 1402 povolán do Betlémské kaple, v níž působil také jako správce. Skálopevně věřil, že církev je třeba reformovat, a nebál se ji ve svých kázáních kritizovat. Jeho zřejmou inspirací byl Jan Viklef (v angličtině John Wicliffe;
1320–1384), ačkoli se vyhýbal jeho příliš radikálním názorům. Hus se zprvu těšil podpoře nově jmenovaného pražského arcibiskupa, avšak jejich vztahy postupně ochladly. Často byly předmětem sporu právě výroky a názory Jana Viklefa. Když si nakonec římská kurie povolala i Husovy původní učitele a kolegy z univerzity pro podezření z kacířství, stal se právě samotný Hus vůdčí postavou reformního církevního hnutí.
V roce 1408 ovšem arcibiskupovi došla trpělivost, výroky Viklefa označil za bludy a přikázal vydat jeho spisy. Když akademická obec odmítla příkaz vykonat, dal spisy spálit a na Husa uvalil klatbu. Přestože nařízení Hus zprvu nebral vážně a v Praze dál kázal, nakonec se raději usadil na jihočeském Kozím hrádku, posléze na Krakovci. Tehdejší král Václav IV. Husa nemohl vydat jakémukoli soudu, jelikož by jeho země získala cejch kacířů, a tak dokud Hus zůstal v Čechách, byl v bezpečí.
Václavův bratr Zikmund, císař Svaté říše římské, nakonec Husa vyzval, aby se za své výroky omluvil samotné církvi, a to před jejím koncilem v německé Kostnici. Jelikož vstupem na církevní půdu automaticky podléhal církevnímu právu, byl okamžitě uvězněn. Hus věděl, že má na výběr ze dvou možností: buď se veřejně omluví, a jakožto kněz, který se dopustil kacířství, může být uvržen do žaláře na doživotí, nebo omluvu odmítne a bude na něj čekat smrt upálením na hranici. Rozhodl se pro druhou možnost a odmítal své výroky odvolat, a to navzdory dlouhému vězení, psychickému nátlaku a fyzickým trestům. Nakonec byl 6. června 1415 před hradbami Kostnice upálen a jeho popel byl vhozen do Rýna.
Hus si byl nicméně velmi dobře vědom toho, jaký ohlas mučednická smrt vzbudí v jeho domovině, kde lid souzněl s jeho názory na církev. Vlna nepokojů a zformování husitského hnutí, které mělo za následek i povstání a několik křížových výprav, je toho ostatně dobrým dokladem.
Díla
Ostatní
- O církvi
- Proti bule papežské
- O šesti bludech
- Dcerka
- Výklad Viery, Desatera a Páteře
- Knížky o svatokupectví
- Postila
- Dopisy
- Listy z Prahy
- Český pravopis
Citáty
„Kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života.“
„Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí.“