Jan Drda
O autorovi
Jan Drda se narodil 4. dubna v Příbrami a pocházel z velice nuzných poměrů. Jeho otec byl prostý dělník a matka nalezenkyně. Zemřela při porodu svého druhého dítěte. Když se otci rozpadlo i druhé manželství, začal pít a rodinu opustil. Jan a jeho sestra Marie osiřeli. Dětí se ujali prarodiče. Na Drdův vývoj a tvorbu měla značný vliv babička, která mu moc ráda vyprávěla lidové pohádky a příběhy.
Jan se měl původně vyučit klempířem. Babička se však zasloužila o to, aby nakonec studoval na příbramském gymnáziu. Odmaturoval roku 1934 a v následných letech 1934–1938 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, a to srovnávací dějiny literatur a klasickou filologii. Během té doby redigoval univerzitní časopis Rozbor. Studia bohužel nedokončil.
K literatuře a příběhům měl vždycky velice blízko. Již od roku 1932 publikoval v různých novinách a časopisech (například Studentský časopis) a v tomto prostředí také vydržel. Mezi roky 1937–1942 pracoval jako redaktor Lidových novin, v letech 1948–1952 byl jejich šéfredaktorem. 1945–1948 působil v redakci Svobodných novin
a také v deníku Práce. Roku 1969 založil časopis Svět práce (byl jeho šéfredaktorem).
Jan Drda se také angažoval v politice. Léta 1948–1960 působil coby poslanec v Národním shromáždění
a předsedal kulturní komisi. 1949–1962 byl nejen kandidátem, nýbrž i členem ÚV KSČ, roky 1949–1960 přinesly předsednictví ve Svazu československých spisovatelů. V roce 1968 se veřejně postavil proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do tehdejší Československé republiky.
Drda se též účastnil represe proti spisovatelům, kteří odmítali komunistický pohled na svět, a u mnohých se zasloužil o jejich vyloučení ze svazu spisovatelů. U některých se dokonce podílel na jejich odsouzení a uvěznění.
Jan Drda debutoval svým románem Městečko na dlani. Toto dílo lze zároveň považovat za jeden z vrcholů jeho tvorby. První polovina 40. let přinesla další dva romány – Živá voda a Putování Petra Sedmilháře. Touto prózou vstoupil Drda do vod české psychologické prózy. Následná románová tvorba již takového úspěchu nedosáhla. Drdův talent se nejvíce ukázal v drobné a střední epice, dále pak v divadelní tvorbě a žurnalistice. Zde dokázal nejvíce rozvinout a uplatnit svůj smysl pro detail, sociální cítění, originální jazykovou výbavu a také svůj mimořádný pozorovací talent.
Jana Drdu řadíme do české prózy let 1945–1968, konkrétně do první vlny válečné prózy. Ta se vyznačovala především svou faktografičností a reportážními prvky (například očitá svědectví). Oblíbena byla beletrie
a dokument.
Díla
Próza
- Městečko na dlani
- Živá voda
- Putování Petra Sedmilháře
- Svět viděný zpomaloučka
- Listy z Norimberka
- Horká půda
- Němá barikáda
- České pohádky
Dramata
- Romance o Oldřichu a Boženě
- Hrátky s čertem
- Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert
Citáty
„Všechno svoje vyprávění jsem vynesl po kapsách z krajiny svého dětství.“
„Svět zradil sám sebe tak beznadějně, že všechen život ztrácel smysl.“