Žejdlík × žejdlýk
Pojmem žejdlík označujeme nádobu o objemu 0,35 až 0,48 l. Taktéž se jedná o starou dutou míru (0,35 až 0,48 l).
Pravopis a etymologie
Slovo žejdlík má staročeský původ – žejtel, žejtlík, žejdlík, žajdlík, žedlík. Pochází z novohornoněmeckého seidel, středohornoněmeckého sīdel, jehož původ je v latinském situla, situlus neboli vědro. Z tohoto důvodu je správný pouze zápis v podobě ŽEJDLÍK.
Skloňování
Žejdlík patří mezi podstatná jména rodu mužského neživotného, jejichž skloňování kolísá mezi vzory hrad a pán.
Pátý pád, sloužící k oslovení, volání či hodnocení adresáta (miláčku, …), bývá u názvů osob či zvířat používán běžně, avšak uvádí se také u podstatných jmen, která nejsou životná.
V tomto případě bývají neživotná podstatná jména personifikována (např. obušku, z pytle ven). Končí-li tvarotvorný základ podstatných jmen na -k, -g, -h, -ch, má koncovku -u.
Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
1. | žejdlík | žejdlíky |
2. | žejdlíku | žejdlíků |
3. | žejdlíku | žejdlíkům |
4. | žejdlík | žejdlíky |
5. | žejdlíku | žejdlíky |
6. | žejdlíku | žejdlících |
7. | žejdlíkem | žejdlíky |
Příkladové věty
Vymyla žejdlík a natočila mi do něj čerstvé pivo.
Vešla do spíže a ostřížím zrakem přehlédla police, aby zkontrolovala, jestli jí děvečka něco neodnesla. Vzápětí hrábla po jednom ze dvou žejdlíků sádla a spokojeně vyšla ven.
Na stole měla připravenou mouku, vejce, cukr a žejdlík máku.
„Přines dva žejdlíky piva, hospodský!“ poručil bodře starosta.