Baroko v české literatuře
Baroko je umělecký sloh, který opět vzniká v Itálii, a to v průběhu 16. století. Jeho název znamená vzácnou perlu nepravidelného tvaru. Nepravidelnost je také hlavním znakem barokního umění.
Pocit marnosti z neuspokojivé situace vyvolal nedůvěru ve světskou moc, a tak se umění a literatura opět obrátila k bohu. Rostla moc církve, její bohatství, a s ním také množství církevních staveb – v českém prostředí existuje množství barokních kostelů a klášterů.
Součástí staveb je i promyšlený okolní prostor – např. komponované zahrady s vodními prvky. Známky barokní architektury poprvé nese i krajina. Ta je projektována a zabydlována také drobnými stavbami k oslavě boha – boží muka, kapličky, poustevny. Významnou památkou tohoto období je třeba komplex Kuks s hospitalem a komponovanou krajinou s tzv. Betlémem, které zdobí sochy Matyáše Bernarda Brauna (mj. soubor Ctností a Neřestí). Dále Santiniho poutní kostel zvaný Hvězda u Žďáru nad Sázavou, Broumovský klášter nebo stavby rodiny Diezenhoferů.
Baroko mělo velký vliv i na evropské kolonie – proto můžeme najít mnoho barokních památek i v jižní a střední Americe. Stavěli je zde misionáři, kteří přijeli obracet na víru místní obyvatelstvo. Do evropských zemích se baroko šířilo později – až do 17. století probíhalo mnoho válek, které rozvoj umění brzdily.
Baroko se vyznačuje dramatičností a teatrálností, proto se rozvíjí i divadlo, které se často hraje i na šlechtických sídlech v soukromých sálech. Vedle něj existuje ale i kočovné divadlo – mj. i loutkové. Náměty vycházejí ze života světců a biblických příběhů, ale nacházíme i náměty ryze světské. Vznikají první divadelní soubory. Objevují se nové žánry – např. opera a balet.
V Itáii vzniká během 16. století comedia dell´arte – improvizované divadlo s vyhraněnými typy postav s určitými vlastnostmi (pierot neboli harlekýn – sluha, milý kolombíny; kolombína – služka, milenka, intrikářka; pantalone – lakomec, kupec; pulcinella – zlý, jízlivý, chytrák, který dělá, že je hloupý; dottore – lékař nebo právník; a další).
Navrací se středověké literární formy – epos (epopej), traktát
Používá se symbolů, alegorií a metafor.
LITERATURA ČESKÝCH AUTORŮ
Počátky baroka v Čechách spadají do období po Bílé hoře – tedy po roce 1620, kdy je mnoho důležitých lidí zlikvidováno nebo kdy sami odešli do exilu. Proto i literaturu tohoto období dělíme na domácí a exulantskou (psanou v zahraničí).
Autory exulantské literatury jsou především protestanté, domácí autoři katolíci – členové řádů, často jezuité.
DOMÁCÍ LITERATURA
České baroko – jako umělecký směr – se rozvíjí o něco později než v jiných evropských zemích. Důvodem jsou opět války, které jsou vždy brzdou novinkám. Dalším důvodem je také odliv nekatolické (protestantské) inteligence po bitvě na Bílé hoře. Tvůrci českého baroka a jeho podporovateli je naopak katolická šlechta a církev, která nechává stavět velkolepé stavby, podporuje vznik knihoven a uměleckých děl. Nositelem katolické vzdělanosti jsou především církevní řády, zejména jezuité.
Česká krajina je zabydlována barokními stavbami, stavby minulých období poškozenou válkou jsou přestavovány do barokního slohu. Hlavními svatými období baroka se stávají Jan Nepomucký (prohlášen za svatého 1729) a Panna Marie, jejíž kult je v baroku oslavován i formou vytváření poutních míst a kostelů. V krajině jsou vytvářeny poustevny, křížové cesty, kapličky a boží muka.
V české literatuře převažuje oficiální nauková literatura, která navazuje na literaturu české renesance. Obvykle je psaná latinsky. Objevují se ale různé lidové formy – třeba kramářské písně.
Svatováclavská bible
Měla nahradit zakázanou Bibli kralickou, jde o jezuitský – tedy katolický překlad i výklad Bible, který odpovídal potřebám církve. Přesto z části vychází z Bible kralické, která měla jazykově velmi zdařilé zpracování.
Bohuslav Balbín (1621 – 1688)
Jezuitský mnich, historik a významný jazykovědec. Byl několik let učitelem, po nějaké době byl ale z neznámých důvodů odvolán. Kvůli svému historickému spisu Výtah z dějin českých čelil cenzuře (ve spise vycházel z různých pramenů ale podle jeho kritiků málo oslavoval rakouský vládnoucí rod).
Balbín hájil právo národa na užívání vlastního – národního jazyka, což bylo v té době velice odvážné.
Sám ale psal všechna svoje díla latinsky:
Učené Čechy – literární a kulturní dějiny českých zemí
Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – byla vydána až během národního obrození
Rozmanitosti z historie království českého
Bedřich Bridel (1619 – 1680)
Básník, autor duchovní lyriky
Co Bůh? Člověk? – duchovní poema, úvaha o dokonalosti boží a lidské nicotnosti
Adama Václav Michna z Otradovic (1600 – cca 1676)
Hudební skladatel, varhaník, básník
Kancionál Česká mariánská muzika – ukolébavky, milostné písně, vánoční koledy; např. písně Chtíc, aby spal…, Pod našima okny, Hajej, můj andílku,
Loutna česká – třináct písní věnovaných církevním tématům
Odpůrci přejímání cizích slov do češtiny
Matěj Václav Šteyer – Brus jazyka českého
Václav Jan Rosa – Čechořečnost
Historické spisy
Jan František Beckovský – Poselkyně starých příběhův českých (vychází z Hájkovy kroniky)
Cenzura
Antonín Koniáš (1691 – 1760) alias páter Koniáš
Jezuitský kazatel, misionář, tiskař a autor náboženské literatury, který nechvalně proslul krutou cenzurou literárních děl a pálením knih.
Vytvořil seznam zakázaných knih – tzv. Koniášův index, mezi nimiž byly mimo knih nekatolických = kacířských většinou knihy velice špatné kvality (dnes bychom řekli „červená knihovna“), erotické knihy, snáře, alchymistické a lékařské spisy, a další. Některé knihy označoval Koniáš jako zcela špatné, jiné bylo možné opravit.
Některé knihy označené jako „libri prohibiti“ – zakázané knihy – mohly být věnovány do klášterních knihoven, jiné se ale pálily. Koniáš ale také knihy rozdával – to bylo financováno z jeho peněz i jiných příspěvků.
Pololidová literatura
Vzešla od měšťanů na náměty z lidového života. Byla přechodem mezi lidovou a oficiální literaturou.
Václav František Kociánek
interludium – tj. fraška z lidového prostředí, která kritizuje pány, sedláky atd.; nešetří vulgarismy
Lamentace venkovanů se selským otčenášem (Lamentatio rusticana) – skladba o selském životě; sloky končí veršem modlitby
Kramářské nebo jarmareční písně
Zpívali je potulní kramáři za doprovodu obrázků, texty písní prodávali – náměty byly většinou události jako požáry, vraždy, povodně, nešťastné lásky
Písmácké paměti
Podávají dokumentární formou svědectví o událostech, obsahují rady pro každodenní život
Ústní lidová slovesnost
Ústně předávané příběhy, balady, písně pověsti, loutkové hry a další – v době národního obrození sloužily jako inspirační zdroj pro literaturu (Erben, Němcová, Ohlasy písní českých ad.)
Např. píseň Osiřelo dítě – viz úryvek:
Osiřelo dítě o půl druhém létě.
Když už rozum bralo,
na matku se ptalo. Ach, táto, tatíčku,
kam jste dal mamičku?
Tvá matka tvrdě spí,
žádný ji nevzbudí. Na hřbitově leží,
nedaleko dveří. Jak dítko slyšelo,
na hřbitov běželo. Špendlíčkem kopalo,
prstíčkem hrabalo. Když se dohrabalo,
smutně zaplakalo.
EXULANTSKÁ LITERATURA
Vzniká mimo území Čech po vyhnání nebo emigraci české protestantské inteligence po roce 1620 a 1621. Hlavními představiteli jsou Pavel Skála ze Zhoře, Pavel Stránský (O státě českém), Jiří Třanovský (kancionál Cithara sanctorum) a Jan Ámos Komenský.
JAN ÁMOS KOMENSKÝ (1592 – 1670) – UČITEL NÁRODŮ
Spisovatel, autor jazykových učebnic, zakladatel moderní pedagogiky, teolog, básník.
Narodil se na Moravě, ve 12 letech osiřel, ale vzdělával se na školách Jednoty bratrské, poté byl odeslán do německé vysoké školy spolu s dalšími talentovanými mladíky. Po návratu v roce 1614 se stal učitelem a chtěl zúročit zkušenosti ze vzdělávání v zahraničí a rozvíjet vědu. Později se ale rozhodl pro reformování školského systému a systému výchovy. Po Bílé hoře ale musel uprchnout.
Během moru zemřela jeho žena a děti. On se stále skrýval u bratrů v Čechách.
V roce 1628 odešel z Čech definitivně do polského Lešna, kde působil jako poslední biskup Jednoty bratrské.
Odtud byl odvolán do Anglie, kde pracoval na novém vzdělávacím systému a podílel se na založení Akademie věd. Poté se opět vrátil do Lešna, ale byl pozván do Švédska a Uher, aby tam reformoval školství. Po dalším návratu do Polska mu umírá druhá žena. V Lešně propukl v roce 1656 velký požár, který zničil jeho majetek i některé jeho spisy – nejdůležitějším byl velký slovník Poklad jazyka českého. Poté, co se Polsko přihlásí ke katolické víře, opustí Komenský zemi a odjede do Amsterdamu. Tady využívá velké podpory místních a vyučuje na zdejší škole a vydává Veškeré didaktické spisy. Komenský umírá v roce 1670 v Naardenu.
Dílo:
Labyrint světa a ráj srdce
(sepsáno z velké části v Čechách, vydáno 1631 v Sasku)
Poutník se vydává poznávat svět, aby poznal všechna lidská povolání a mohl se pro některé rozhodnout. Na začátku cesty potkává Všezvěda Všudybuda, který se mu stane průvodcem a který mu chce pomoct zorientovat se ve světě; a Mámení, jež ho bude provázet, ale zároveň se ho bude snažit mást pomocí brýlí, které svět zkreslují.
Dílo je satirickou alegorií světa, který znázorňuje jako jedno velké spletité město, které vypadá jako labyrint, ve kterém se člověk snadno ztratí.
Komenský tu věrně popisuje tehdejší svět, zároveň ale kritizuje jeho nedostatky, špatné vlastnosti lidí.
V druhé části – Ráji srdce – se poutník navrací k sobě a k Bohu.
Dílo je možné si poslechnout jako audioknihu.
Velká pedagogika (Didactica Magna)
Traktát, ve kterém shrnuje své pedagogické názory.
Mj. např. stanoví stupně škol na mateřské, základní, gymnázia a univerzity. Je názoru, že vzdělání musí být zdarma, aby bylo dostupné všem. Navrhuje vyučování formou s použitím divadelních metod. Navrhne metodiku výuky jazyků. Do výuky zavádí pravidelné čtení novin (jako prvního média). Systematizoval školství pomocí různých pouček, jež na sebe navazovaly po krocích.
Vytvořil systém vzdělávání s těmito zásadami:
Učit se musí od mládí.
Povinná školní docházka.
Názorné vyučování.
Nutnost určitého stupně vzdělání, horlivost.
Přiměřenost látky k věku.
Vše převádět do praxe.
Vyučovat od jednoduššího ke složitějšímu.
Nutnost stálého opakování.
Žák má být současně učitelem.
Vyučování má být zábavné.
Svět v obrazech (Orbis pictus)
1. obrázková učebnice na světě, je čtyřjazyčná, i když původně byla zamýšlena jen jako učebnice latiny; obsahuje názorné ilustrace
Další dílo
Ve spisu Informatorium školy mateřské, která je určena matkám, dává rady k výchově v předškolním věku.
Brána jazyků otevřená se věnuje tomu, jak mají být vyučovány jazyky (zde latina) – pomocí opakování, používání nových slov ve větách, s využitím obrázků a co nejnázorněji. Tento spis dal vzniknout moderní výuce jazyků.
Škola hrou – rozvíjí smyslové schopnosti žáků
O poezii české
Pansofické spisy = vševědné – pokusil se v nich shrnout všechno poznání; nedokončeno
Komenský byl přesvědčen, že výchova a poznání světa je klíčem k porozumění mezi národy a cestou k věčnému míru.
Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (1650)
K posílení bratrů Jednoty bratrské – psána česky formou závěti (kšaft = závěť). Vyjadřuje názor, že Jednota bratrská splnila svůj důležitý účel a její odkaz je dědictvím pro celý národ.
Slova písně Modlitba pro Martu vycházejí právě z tohoto Komenského díla – viz ukázka:
Ať mír dál zůstává s touto krajinou
Zloba, závist, zášt, strach a svár
Ty ať pominou, ať už pominou
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
Zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.
Mapa Moravy, Listové do nebe, Truchlivý a další