Baroko ve světové literatuře
Baroko je umělecký sloh, který opět vzniká v Itálii, a to v průběhu 16. století. Jeho název znamená vzácnou perlu nepravidelného tvaru. Nepravidelnost je také hlavním znakem barokního umění.
Pocit marnosti z neuspokojivé situace vyvolal nedůvěru ve světskou moc, a tak se umění a literatura opět obrátila k bohu. Rostla moc církve, její bohatství, a s ním také množství církevních staveb.
Součástí staveb je i promyšlený okolní prostor – např. komponované zahrady s vodními prvky. Známky barokní architektury poprvé nese i krajina. Ta je projektována a zabydlována také drobnými stavbami k oslavě boha – boží muka, kapličky, poustevny.
Baroko mělo velký vliv i na evropské kolonie – proto můžeme najít mnoho barokních památek i v jižní a střední Americe. Stavěli je zde misionáři, kteří přijeli obracet na víru místní obyvatelstvo. Do evropských zemích se baroko šířilo později – až do 17. století probíhalo mnoho válek, které rozvoj umění brzdily.
Baroko se vyznačuje dramatičností a teatrálností, proto se rozvíjí i divadlo, které se často hraje i na šlechtických sídlech v soukromých sálech. Vedle něj existuje ale i kočovné divadlo – mj. i loutkové. Náměty vycházejí ze života světců a biblických příběhů, ale nacházíme i náměty ryze světské. Vznikají první divadelní soubory. Objevují se nové žánry – např. opera a balet.
V Itáii vzniká během 16. století comedia dell´arte – improvizované divadlo s vyhraněnými typy postav s určitými vlastnostmi (pierot neboli harlekýn – sluha, milý kolombíny; kolombína – služka, milenka, intrikářka; pantalone – lakomec, kupec; pulcinella – zlý, jízlivý, chytrák, který dělá, že je hloupý; dottore – lékař nebo právník; a další).
Navrací se středověké literární formy – epos (epopej), traktát
Používá se symbolů, alegorií a metafor.
LITERATURA EVROPY
LITERATURA ITÁLIE
Torquato Tasso (1544 – 1595)
S námětem křížové výpravy se vrací básník v nábožensko-hrdinské epopeji Osvobozený Jeruzalém. Toto dílo je vlastně italským národním eposem a stane se inspirací pro další umělecká díla.
LITERATURA ŠPANĚLSKA
Pedro Calderón de la Barca (1600 – 1681)
Filozoficko-symbolická hra ve verších Život je sen – zde nastoluje zásadní otázky smyslu života, lidské existence a svobody člověka. Hlavní hrdinou je princ, jemuž věštba určila osud zločince. Proto ho jeho otec drží ve věži. Princ ale překoná věštbu i své temné povahové rysy a jeho otec mu pak předá vládu.
Velké divadlo světa – svět Barca vyobrazuje jako divadlo, ve kterém je každému člověku přiřazena jeho úloha. Jen sám člověk ale musí rozhodnout, zda se přikloní na stranu dobra nebo zla.
LITERATURA ANGLIE
John Donne (1572 – 1631)
Básník, tvůrce sonetů – Písně a sonety, Svaté sonety
John Milton (1608 – 1674)
Básník a politik. V letech 1640-60, kdy probíhala anglická revoluce, byl mluvčím revoluce a tajemníkem Olivera Cromwella. Je autorem traktátů o reformách, o výchově mládeže apod. byl vězněn, oslepl a po propuštění začal psát své největší dílo – Ztracený ráj.
Ztracený ráj (1667) je náboženský epos, jehož tématem je vyhnání Adama a Evy z ráje. Ve 12 knihách (kapitolách) popisuje různé momenty z knihy Genesis, které zobrazuje jako střet dobra se zlem. Ztracený ráj je považován za jednu ze stěžejních knih nejen barokní doby, ale vůbec literární historie.
Je psán formou blankversu, jeho hlavní postavou je padlý anděl – Satan.
Kniha byla katolickou církví zařazena na Index zakázaných knih.
První překlad do češtiny je dílem Josefa Jungmanna (1811), který tuto náročnou látku přeložil s pomocí mnoha neologismů (nově vytvořených slov), které v češtině zakotvily a dnes je považujeme za běžné – např. dráha, dech, dav, panovník, střed, tvar aj.). Jungmannův překlad byl důkazem, že čeština je schopná vyjádřit i složité myšlenky a být tak samostatným a plnohodnotným jazykem.
LITERATURA NĚMECKA
Hans Jacob Christoffel von Grimmelshausen (1621 – 1676)
Autor pikareskních románů – jejichž hlavními postavami jsou spíše záporáci – ale zároveň šibalové. Vzniká tu nový typ lidového hrdiny. Román bývá satirický, ironický, komický. Je parodií na rytířské romány.
Dobrodružný Simplicius Simplicissmus – pohledem prostého chlapce autor nahlíží hrůzy třicetileté války. Hrdina je během války nucen se utéct z vyrabovaného domova před vojáky a schovat se. Je vychován poustevníkem, který mu dá jméno Simplicius podle jeho naivity. Po smrti poustevníka Simplicius prochází válčící zničenou Evropou. Je bláznem, ale stane se dobrodruhem i milovníkem, ale znechucení ze světa ho navrací zpět k poustevnickému životu.
Grimmelshausenovo dílo mělo vliv na další autory – ze známějších např. na Bertolda Brechta.