Relativní × relatyvný

Přídavné jméno relativní značí něco podmíněného, podléhajícího či vztaženého k něčemu jinému. Nelze to tedy posuzovat samo o sobě.

Je možné používat více verzí?

Jedinou pravopisně správnou a přípustnou variantou je ta s ‘I’, tedy relativní.

Etymologie a význam slova

Slovo relativní se do češtiny dostalo z němčiny, ze slova relativ, přes francouzské relatif původně z pozdně latinského termínu relātīvus, které znamená ‘poměrný’ od relātiō, které znamená ‘odnášení; zpráva; vztah, poměr’. Význam slova relativní je ‘poměrný’ či ‘podmíněný’.

Například pojem relativní hustota je vlastně poměr například jedné kapaliny ve vztahu k jiné.

Pokud řekneme, že nějaká věc, například dámská kabelka, byla relativně drahá, znamená to, že když ji porovnáme s ostatními kabelkami v tom obchodě nebo s těmi, které si běžně kupujeme, patří k těm dražším.

Ale kdybychom ji porovnali např. s cenou originálních kabelek od známých návrhářů, už bychom ji za drahou neoznačili.

Synonyma a antonyma přídavného jména

Místo slova relativní můžete použít přídavná jména jako: poměrný, podmíněný, vztahující se k něčemu. Na příkladu s ‘’relativně drahou kabelkou’’ lze stejně tak říci, že byla ‘’poměrně drahá’’ nebo, že ‘’byla drahá ve srovnání s ostatními kabelkami, co nosím’’.

Antonymem je pak přídavné jméno absolutní.

Stupňování přídavného jména

Dělení slova: re-la-tiv-ní

Relativní je přídavné jméno, které lze stupňovat následujícím způsobem:

stupeň tvar
  1. stupeň(pozitiv)
relativní
  1. stupeň (komparativ)
relativnější
  1. stupeň (superlativ)
nejrelativnější

Použití ve větě:

Pravda je relativní pojem.

Z filosofického hlediska můžeme říci, že absolutní pravda je souhrnem všech relativních pravd.

Mnoho lidí žije v relativní chudobě.

Relativní hustota je poměr hmotnosti určitého objemu plynu к hmotnosti stejného objemu vzduchu nebo příslušných hustot za stejných stavových podmínek.

Autor/ka: Bc. Klára Sladká
Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky Slovník spisovného jazyka českého Akademie věd České republiky Rejzek, J.: Český etymologický slovník. str. 102, 155,  Leda, 2004.
Pošli tento příspěvek svému blízkému