Norma × norna

Slovo norma neboli standard, které jsme do češtiny přejali z latiny, označuje pravidlo nebo požadavek na chování či vlastnosti (člověka, situace, …). Normy existují ve více formách, mohou být psané i nepsané, přičemž mají různou míru závaznosti. Obvykle se dělí na mravní, společenské, právní, etické, jazykové, technické a státní.

Přeneseně lze slovo norma použít i v ekonomickém významu, a to ve smyslu množství vykonané práce za určenou jednotku (sousloví „plnit normu“).

Pravopis a etymologie

Původ slova norma nalezneme v latinském norma s významem měřítko, pravítko a pravidlo. Norma zřejmě vzešla z řeckého gnōmōn, tedy ručička (u slunečních hodin).

Skloňování

Norma je podstatné jméno rodu ženského, které skloňujeme podle vzoru žena.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. norma normy
2. normy norem
3. normě normám
4. normu normy
5. normo normy
6. normě normách
7. normou normami

Synonyma

Synonyma pro slovo norma jsou: vzor, předpis, pravidlo, zvyklost, úzus, standard; přeneseně pak dávka či množství (u práce).

Příkladové věty

„Asi si budu muset pořídit nové auto, to současné už téměř neplní emisní normu.“

Pokud chceme, aby se společnost dále vyvíjela, bude třeba přehodnotit některé sociální normy.

„Po tom fiasku z minulého měsíce raději budu chodit do práce dřív, aby mi vedení nespílalo, že zase neplním normu!“

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému