Veto × veta
Veto znamená vyjádření nesouhlasu, které znemožní uskutečnění něčeho nebo zruší platnost nějakého usnesení. Oproti tomu veta znamená, že je něco zcela ztraceno, že je s něčím (s někým) konec, že je něco (někdo) pryč.
Pravopis a etymologie
Podstatné jméno veto vzniklo z latiny, a to konkrétně ze slova vetārē ve významu zakazovat. Vetō (zakazuji, zabraňuji) prošlo skrz moderní evropské jazyky – němčina Veto, francouzština veto – až se přejalo do našeho českého jazyka.
Příslovce veta má staročeské kořeny – býti s kým vet, tedy být s někým vyrovnán. Ze středohornoněmeckého wette (splacený, vyrovnaný), wetten (sázet se či dávat fant) vzniklo ještě vetovati sě ve významu sázet se. Ve staročeštině následně vznikl i význam být konec s čím, a to konkrétně ze spojení wette sīn.
Správné jsou tedy oba způsoby psaní (veto i veta), každý má však jiný význam.
Skloňování
Veto je podstatné jméno rodu středního, které skloňujeme podle vzoru město.
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | veto | veta |
| 2. | veta | vet |
| 3. | vetu | vetům |
| 4. | veto | veta |
| 5. | veto | veta |
| 6. | vetu | vetech |
| 7. | vetem | vety |
Synonyma
Synonyma pro slovo veto jsou: nesouhlas, odmítnutí.
Příkladové věty
„Nikdy!“ procedil Jaroslav skrz stisknuté zuby a uplatnil své právo veta, čímž zmařil Filipův návrh. V místnosti bylo dusno, že by se dalo krájet. Nato Filip bouchl do stolu, zvedl se a se vší zbývající důstojností opustil místnost.
„Je po něm veta,“ pronesl chmurně a zahleděl se v dáli.
„Tak a s klidem je veta,“ zabrblal si tatínek pod vousy, když uslyšel, jak v zámku rachotí mámin klíč.