Indukce × intukce
Indukci nelze popsat jednoduše. Je jí využíváno v mnoha vědních oborech. V lékařské praxi indukce znamená například umělé vyvolání porodu.
V logice je indukce postup od konkrétních příkladů k obecným závěrům; je opakem dedukce. Z fyziky známe indukci magnetickou, elektromagnetickou, elektrostatickou i elektrickou. Samotný význam slova je pak uvádět nebo zavádět (viz níže pravopis a etymologie). V následujícím článku se seznámíme s indukcí z pohledu jazyka českého.
Pravopis a etymologie
Slovo indukce pochází z latiny a je složeno z předpony in- (v, do) a dūcere (vést). Indukce je odvozena od slovesa indūcere (uvádět, zavádět), z něhož vzniklo podstatné jméno inductiō (uvádění). Správné je pouze psaní s „d“, tedy INDUKCE.
Skloňování
Indukce je podstatné jméno rodu ženského, které skloňujeme podle vzoru růže.
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | indukce | indukce |
| 2. | indukce | indukcí |
| 3. | indukci | indukcím |
| 4. | indukci | indukce |
| 5. | indukce | indukce |
| 6. | indukci | indukcích |
| 7. | indukcí | indukcemi |
Příkladové věty
Kouzlo vaření na indukci spočívá zejména v tom, že energetické ztráty jsou mizivé a ohřev je přitom mimořádně rychlý.
Paní učitelka Tichá k výkladu učiva s oblibou používá induktivní postupy.
Induktivní výuková metoda spadá pod metody využívající logický postup.
Elektrotechnika používá indukční cívky.