Vstříc × vstříct

Vstříc, nebo vstříct? Která podoba slova je správná? Proč se slovo píše zrovna takto, co znamená a jaký je jeho původ? To vše se můžete dočíst v následujícím článku.

Pravopis a etymologie

Původ slova vstříc (i jeho odvozenin vstřícnost nebo vstřícný) můžeme nalézt již ve staročeštině, a to konkrétně ve slově vstřiec(i) ze staročeského v střiecu (předložka v a 4. pád střieca), které je podobné ruskému slovu vstréča (setkání).

Je správné pouze psaní (bez „t“ na konci) – vstříc.

Jedná se o příslovce.

Synonyma

Synonymy ke slovu vstříc jsou: naproti, v ústrety; v přeneseném smyslu pak vyhovět, být nakloněn či nápomocný někomu.

Význam slova vstříc nám tedy vyplývá i z výše uvedených synonym. Vstříc použijeme, chceme-li vyjádřit, že někomu (něčemu) jdeme naproti. Vstříc také použijeme v případě, že někomu chceme vyhovět či jistým způsobem pomoci.

Příklady:

Řekla jsem si, že konečně život chytnu za pačesy a vydám se vstříc svému štěstí.

Protože jinak byla Kamila fakt hodná holka a moc hezky mě o to poprosila, vyšla jsem jí vstříc a udělala jsem pro ni výjimku.

Přestože jsem byla strachy podělaná až za ušima, zavřela jsem oči a vykročila jsem vstříc svému osudu.

Křik promočených vojáků se rozlehl nocí, když se na nepřítele statečně vyřítili ze svých zákopů a vyběhli vstříc jisté smrti.