Chladicí × chladící

Lidé často váhají, jakou variantu při psaní přídavných jmen, která končí příponou -cí, mají zvolit. Někteří z nich si k dané problematice pokusí vyhledat nějaké informace, jiní se přikloní k možnosti, která se jim líbí víc (tak nějak podle citu). A přitom není vůbec těžké určit, co je správně.

A jak už to tak bývá, můžeme napsat obě varianty. Záleží však na tom, co jimi chceme vyjádřit. Pojďme si na slova chladicí/chladící posvítit.

Pravopis

Přídavnými jmény, pomocí kterých vyjadřujeme, k čemu daná věc (ale například i zvíře – honicí pes) slouží, co je jejím účelem, mají samohlásku před příponou -cí vždy krátkou. Jedná se o tzv. přídavná jména účelová a tvoříme je od slovesného kmene minulého, který končí na krátkou samohlásku.

Ale pozor!

Správná je i varianta s dlouhou samohláskou. Dlouhá samohláska před příponou -cí se píše, pokud daným přídavným jménem chceme vyjádřit právě probíhající děj. Jedná se o přídavná jména dějová a tvoříme je z přechodníků přítomných.

Srovnejte:

Přídavná jména účelová (krátké „i“)	Přídavná jména dějová (dlouhé „i“)
chladicí směs	sportovec chladící se ve stínu
balicí papír	maminka balící dárky
čisticí prostředky	žena čistící špinavý koberec
honicí pes	děti honící se při hře
žehlicí prkno	tatínek žehlící zmuchlanou košili
hasicí přístroj	hasič hasící požár

Příkladové věty

Chceme-li vyjádřit účel něčeho:

Kov jsme ponořili do chladicí nádrže.

Lednice je chladicí skříň.

Glysantin je nemrznoucí chladicí kapalina.

 

Chceme-li vyjádřit, že někdo něco právě dělá:

U kašny stála žena chladící vodou svou popálenou ruku.

Vítejte a usaďte se, v lednici už na vás čeká chladící se víno.

V posteli ležel tatínek chladící si gelovým obkladem vytržený zub a skuhrala.